Opět zde vybírám několik básniček ze své poslední tvorby, zveřejňované na serverech Pise.cz, Písmák.cz, Basnicky.cz a PeopleLovePeople.com.
-
Co je život
-
Co vlastně náš život je,
prchavý jen smyslů vjem.
Reakce a postoje,
na působivý dojem.
-
Stav tíže i beztíže,
hry, výhry, prohry, dohry.
Lehkosti, též obtíže,
s otáčivou korouhví.
-
Klidu, chvatu, obratů,
v hříchu, pláči, pokání.
Touhou i po návratu,
povstává či se sklání.
-
Rozdává, když miluje,
i bere v nenávisti.
Po vlnách svých si pluje,
a zázemí vždy jistí.
-
Co vlastně náš život je,
přelud, pouhý okamžik.
Světlo a tma, oboje,
jejich kouzelný trik.
-
Té není nikdy dost
-
Kam se nám schovává radost,
objevující se vzácně.
Ten nevšední dar a milost,
vydobývané tak pracně.
-
To je její strategie,
čeho mnoho, toho málo.
Proto se vždy brzy skryje,
by pak srdce pookřálo.
-
To jsou ty tři komponenty,
radost, bolest, běžná všednost.
Schovávají se za plenty,
a občas si dají přednost.
-
Vychází i jedna z druhé,
právem svým, ve stavu daném.
Točí se též, jako kruhem,
v pohybu však často zrádném.
-
Radosti není nikdy dost,
ta celý život vzácností.
Klenot srdci milý, náš skvost,
ale neskrývá vždy ctnosti.
-
Jsou i drobné radosti,
a nebývá jich tak málo.
Vlídné slovo, jež se nemstí,
či co pěkného se zdálo.
-
Ráno moudřejší večera,
zářivý den, dobré bydlo.
Dnes není, co bylo včera,
platí i jako pravidlo.
-
Slunce
-
Pohlédl jsem do slunce,
a jak oslepen jím byl.
Do očí bije prudce,
v jejím stínu pak se skryl.
-
Životy všem rozdává,
světlo, teplo, noc a den.
Se zemí tak spoutává,
kdo jím není okouzlen?
-
Avšak má své podmínky,
hřeje i spálit může.
Vysušit též pramínky,
nebo studniční skruže.
-
Ta hvězda naše žhnoucí,
energie záření.
Odpočívá si v noci,
dnem i oslepí zření.
-
Drobky
-
Jen v tichu, hluku,
a hluku ticha.
vidět záruku.
-
Co život nese,
vše i míchá se,
zraje, pospíchá.
-
A rozplyne se,
v ticho či hluk,
také bez záruk.
-
Něco zůstává,
svou stopou vzdoru.
Znamením práva,
na podporu.
-
