Že by existovalo "nic" a v něm hmotné "něco" je nesmysl. A že by to hmotné "něco" v tom "ničem" existovalo jen tak samo od sebe a jen tak samo pro sebe, je také nesmysl.
Naše pozemská zkušenost nám říká, že tu vše má nějaký účel, smysl a svou funkci, v podmíněnosti vždy něčím, ve směru k něčemu a pro něco. Nic tu není jen tak samo pro sebe, samoúčelně. Ať vezmeme cokoli přírodního, vše se jeví v nějakém smyslu účelově a nezastupitelně ve své existenci. Každá fyzikální částice hmoty a každý chemický prvek se podílí na tvorbě určitých druhů substancí, sestavujících dohromady existenční a funkční hmotný komplet. To se týká všeho neživého i živého a také umělého z hlediska lidské činnosti. Je to koloběh přírody se svými vývojovými i vratnými pochody.
Proto se můžeme neomylně domnívat, že takto funguje celý vesmír, v podmíněnosti vždy něčeho něčím, ve svém vývoji od něčeho někam i ve své vývojové návratnosti k nějakému výchozímu stavu. Nic tu není jen tak bez vztahu k vývojově předchozímu a bez vztahu k vývojově následnému.
Člověkem pozorovaný vesmír zde není zasazený do prázdna ve své hmotné ohraničenosti, existující jen tak sám od sebe a pro sebe. To nemůžeme tvrdit i z toho prostého faktu, že nedohlédneme jeho konců v dimenzích a ani jeho vývojových počátků, v návaznosti na něčem předchozím. Určitě nevznikl z ničeho a v ničem. Budou tady další dimenzní a funkční vazby v obou směrech vývoje.
Proto je zcela na místě se domnívat a brát to i jako fakt (a nemusíme v to jen věřit), že člověk nepředstavuje a ani nemůže představovat v tomto systému nejvyšší formu vědomí a inteligence. Je jen určitou součástí jeho struktury, proto z této pozice nemůže přehlédnout tento celek.
Jakýkoliv funkční systém nikdy nevzniká bezúčelově a samoúčelně. A vesmír ve svém celku systémem je, neboť tvoří i dílčí systémy, jakým je např. život na Zemi.
Lidská ruka a tři postavy, pravěké umění (skalní malba), Libye
(Pravěk a umění přírodních národů, A.Lommel, Artia Praha, 1970).
-
