Neživá a živá příroda?

Omyl, nejspíš jen živá! My lidé ze svého pohledu rozlišujeme hmotu neživou, minerální (anorganickou), hmotu organickou, pocházející z rostlin a živočichů a živé organismy. 

Studujeme přírodu, její formy a projevy, chemické a fyzikální děje, probíhající v různé hmotě. Vše se zde odehrává v jakémsi řádu přírodní souhry i v disharmonických poruchách a prochází svým vývojem. Živí tvorové potřebují vzduch, vodu, sluneční energii, látky své potravy. Kyslík získávají z ovzduší, vodu z nádrží, toků a z deště, sluneční energii slunečními paprsky, látky pro svou obživu uvolňují z jiných organismů. To vše v koloběhu různých chemických, biochemických a fyzikálních reakcí. Člověk se tyto vlastnosti hmoty také učí poznávat a využívat pro vytváření a uspokojování svých "umělých" potřeb.

Působí to vše jako součást dalšího, vyššího organismu a takto je možno chápat i probíhající děje mimo naši zemi, v rámci pozorované části vesmíru. Vždyť i každý pozemský tvor je sám o sobě vesmírem, ve kterém probíhají jednoduché a složité chemické a fyzikální proměny. Je tvořen minerální a organickou hmotou, pracující v systémových pochodech jeho metabolismu i v poruchách, jichž se spoluúčastní v různých funkcích i jiná živočišná a rostlinná sféra. Je možné, že projevy neživé hmoty (sluneční záření, teplo, světlo, skupenství vody, elektrické výboje, elektromagnetické vlny atd.) jsou také projevy živé hmoty a živého organismu, bez jehož existence by takto nefungovaly. Vesmír, který lidé pozorují, je pravděpodobně součástí vyššího organického celku.

Tak pozor, bouřka a úder blesku, erupce vulkánu, zemětřesení či meteorit z vesmíru nemusí být jen tak ledajakým přírodním úkazem, nebo válka mezi lidmi jen "zchlazováním" praštěných lidských mozků. Může to být i projev "hněvu" či součást "léčebné procedury" někoho jiného, který do jisté míry ví o nás, ale my nevíme o něm.