Něco o čistotě slohu

Mnozí lidé se domnívají, že architekturu dělají především její výzdobné prvky. A čím je jich více a čím jsou efektnější, tím je architektura pro ně krásnější.

Ale není tomu tak. Sloh či styl architektury vytváří především celkový ideový rozvrh a charakter hmot objektu, vzájemné proporce jeho částí, základní tvary a k tomu dokončující a celek dotvářející další funkční nebo také jen estetické prvky. Ničeho příliš a ničeho málo, to je tejemství dobré architektury. 

Tam, kde se setkáváme třeba s přemnoženou výzdobou fasád budov, tam vidíváme i znehodnocení základních architektonických funkcí objektu, pokud mají v daných okolních souvislostech větší kulturní hodnotu.

Příkladem takové architektury, kde byly nevhodně voleny základní funkční součásti objektu a tedy i celek stavby ve vztahu k daným urbanistickým a architektonickým souvislostem, bylo východní křídlo Staroměstské radnice (Nobileho radnice). Tato budova zde byla předimenzovaná vůči ostatní zástavbě rynku a kolidovala s radniční věží i s odkrytým kostelem sv.Mikuláše. Byla příliš rozměrná, převýšená a také po odstranění Krenova domu před kostelem nepřijatelně zalomená. Její výzdoba byla přesycená výzdobnými články a prvky (tzv. horror vacui - strach z prázdna) ve stylu rakouské pseudogotiky. Všeho mnoho a ve formálním uspořádání. Místo architektonické monumentality monstrózní objekt.

Místo toho, aby byla ve vhodném kontrastu podpořena gotická radniční věž s kaplí, je tato atakována přemírou sousedních hmot a přebíjena neautentickou neogotikou. Ve vztahu k odkrytému průčelí kostela se pak chovala ještě destruktivněji. Žádnou takovou velkou budovu toto místo nepotřebuje, ale naopak drobnější stavební měřítko a zde také ideu, že méně může znamenat více.

A může být tak nalezena i čistota nového slohu pro toto místo.

Nobileho radnice, 2.polovina 19.století (neznámý fotograf).

Neznámý fotograf.

 -