Život člověka probíhá evolučně i revolučně, v jakýchsi vývojových etapách, v přerůstání kvalitativních úrovní díky vlastnímu fyzickému a duševnímu rozvoji, zájmovým i nezbytným či nuceným orientacím, hromaděným zkušenostem, poznatkům a také díky objektivním okolnostech a podmínkám - do nových kvalitativních rovin. Následné posuny si připravuje již svým předchozím životním programem, který si sám volí nebo je mu i určen. Někdo má život poklidnější, vývojově plynulejší, někdo dramatičtější, odvíjející se v prudších přechodech nebo i v extrémech. Jak se říká, každý je strůjcem svého osudu.
Někdo si ale také uvědomuje, že naše životy jsou vedeny i jinou "vůlí", nežli je jen ta naše lidská. Dochází i ke zdánlivým paradoxům, kdy usilujeme o určité věci, o kterých jsme přesvědčeni, že jsou pro nás správné a nezbytné, ale nemůžeme jich dosáhnout, ať pro to děláme cokoli. Přesto nás cosi naviguje jiným směrem, který nás třeba i děsí, ale podvědomí nám již cosi napovídá, abychom vytrvali. A po nějakém čase skutečně pak přicházívá to, pro co jsme museli tolik vytrpět. A pochopíme oč jde a proč se mělo tak stát. Řídíme svoje životy, řídíme si je navzájem a vše je řízeno ještě odjinud. Někdo namítne, že je to nesmysl, nic takového nepozoruje, jiný zase, že "bůh" vše stvořil, ale člověku dává vůli, aby se mohl svobodně rozhodovat. Nikomu jeho názor neberu, ale já to tak vnímám a v mém životě to tak funguje. A přitom nepociťuji omezování vlastní vůle, ale naopak vedení v onom bludišti, abych dospěl ke svému určitému cíli, jehož rozuzlení samozřejmě nemohu znát. Nikdo také nikomu neporadí, neboť ze svého pohledu nerozumí cestě druhého.
