V tomto článku přináším něco ze stavebního vývoje Národního divadla, jenž měl, jak je všeobecně známo, dramatický průběh v podobě požáru budovy těsně po dostavbě.
Parcela na nábřeží Vltavy na konci Uršulinské ulice (dnešní Národní třídy) u Řetězového mostu byla vybrána pro stavbu Národního divadla (z uvažovaných devíti míst) hlavně z finančních důvodů. Stalo se tak v r.1852, kdy byla také zvolena komise pro vypracování stavebního programu, předloženého pak koncem roku. Veřejnému konkursu na plány divadla v r.1854 ovšem ještě předcházela dlouhá jednání. Sešlo se sedm návrhů, z něhož soutěžní komise vybrala návrh arch. Froelicha z Vídně. Po počáteční vlně optimismu ovšem celému projektu začaly vyrůstat různé obtíže a tak staveniště na břehu Vltavy zůstalo osiřelé až do roku 1862, kdy tu vyrostla budova Prozatímního divadla podle plánů arch.Ignáce Ullmanna.
Téhož roku vyhlásil Sbor novou soutěž na plány divadla pro staveniště, zmenšené o objekt Prozatímního divadla. Do stanovené lhůty došly jen dva návrhy, I.Ullmann požádal o odklad termínu, ale průtahy v jednání s vídeňskou vládou daly celé věci zase usnout. Obrat ve věcech nastal až po nástupu energického Karla Sladkovského do vedení Sboru. Ten se zasloužil o další pozitivní průběh ve vývoji záměru. Roku 1865 vyzval ke zhotovení plánů tehdy již zkušeného architekta Josefa Zítka. Do soutěže se přihlásil také I.Ullmann, který se nabídl vypracovat projekt ND i vést stavbu zdarma, a profesor Niklas. Návrhy byly předloženy K. Sladkovským ve Vídni, kde byla vybrána pro realizaci práce J.Zítka. Projekt pod jeho vedením vznikl v letech 1866-1868, kdy byl také položen základní kámen stavby. V r.1881, v době dokončování budovy ale došlo k národní tragédii, kdy "pomník našeho znovuzrození" vyhořel.
Vyhrocená situace po požáru divadla vedla i k osobní prohře J.Zítka, který se bránil, že nezanedbal bezpečnostní opatření při stavbě, ale po četných i jiných výtkách projekčního řešení od stavby odstoupil a pro vypracování plánů na novou budovu doporučil svého spolupracovníka při stavbě Rudolfina Josefa Schulze. Ten spojil Zítkovo výtvané pojetí architektury i hlediště s novými nároky na počet diváků. Provedl úpravy hlediště, také posílil systém vytápění, osvětlení divadla převedl z plynového na elektrické. V Prozatímním divadle umístil zkušebny. Zboural dům za Prozatímním divadlem a na jeho místě postavil novou provozní budovu, přičemž architektonicky sladil všechny fasády stavebního komplexu. Za pouhé dva roky, v r.1883, již stála nová budova Národního divadla, slavnostně otevřená 18.listopadu.
Obrazová příloha (většina):
Vyprávění o Národním divadle, Vladimír Müller, Orbis, Praha, 1963
