Bránit se novým věcem, protože jsme zvyklí na to staré, je nesmysl. Bránit se ale špatným novým věcem je výběr kvality a hodnot.
Není možné vše, co se objeví jako nové v kultuře, obhajovat proti konzervativním zvyklostem tím, že experimentální vývoj probíhal ve všech dobách a zpočátku byly novinky také odmítány a kritizovány. Pokud máme nějaký objektivnější hodnotící odstup a nadhled nad tím, co si razí cestu kupředu, a shledáváme to i zdůvodnitelně nedobrým nebo v určitém kontextu nevhodným a nežádoucím, nebráníme se ve svém nepochopení progresivním hodnotám.
Více jak kde jinde se tyto střety starých idejí s novými projevují při hledání vhodné dostavby Staroměstského náměstí. Zde bylo vyzkoušeno mnoho modernistických urbanistických a architektonických koncepcí, které se na jiných místech ujaly a rozvíjejí dál. Na SN ale kořeny nezapouštějí, neboť naopak ony nechápou, jaké vývojové ideje jsou na tomto místě možné a použitelné. Zde nelze tvořit víceméně nevázaně a svobodně vůči nejbližšímu okolí, nýbrž naopak v přísné vázanosti na určující dané urbanisticko-architektonické podmínky tohoto historického prostoru.
Bez takového respektu se proluka západní strany SN dostavět nedá. Tedy co bude na tomto místě nejmodernější a nejprogresivnější? To, co v základu vyjde ze zdejších historických slohů a obohatí je idejemi moderního pojímání architektonické tvorby.
Naopak lpění na nedostavění proluky je zase nechápanou a nepoučenou konzervativní zvyklostí s odmítáním všeho, co tady hledá stavební řešení. Tedy odmítáním špatného i dobrého. Přitom proluka nevznikla jako urbanistický záměr, nýbrž násilným, nepatřičným činem.
Mnoho tenkrát nechybělo a tento návrh by byl realizován. Pochází ze 7.architektonické soutěže z let 1966-67 a již se na NVP uvažovalo o dostavbě proluky touto budovou. Nakonec rada NVP rozhodla zatím stavbu odložit pro upřednostnění jiných stavebních akcí. A později již z tohoto záměru úplně sešlo (zdroj: publikace Srdce města, URM Praha, 2008).
Zde jen tradice.
-
