Kam smrt nemůže

Na náhrobku mu kameník vysekal mezi datem narození a úmrtí pomlčku a nápis zvýraznil barvou. O ostatní se postaral hrob sám.

-

Narodil se, žil a umřel,

ale ne jen tak sám pro sebe.

Pracoval, i se přel,

až nakonec vzalo si ho nebe.

-

Avšak neztichl tak docela,

neb po sobě něco zanechal.

Najevo pravda vyšla celá,

na niž on sám marně spěchal.

-

Zažehnut mu plamen nový,

do dalšího života.

Staré odepnuty okovy

 a oslavena novota.

-

Přišli hledat i náhrobek,

jenž mu kdosi postavil.

Také maličký schodek,

u nějž se občas někdo stavil.

-

Náhrobek byl velmi prostý

a již i časem zašlý.

Vždyť nečekal takové hosty,

jak roky za sebou tu šly.

-

Objevily se i květy úcty

a vyjádřeno uznání.

Takové projevy pocty,

po těch dlouhých letech zrání.

-

Kam, že ta smrt nemůže?,

tam, kde kvetou růže.

Tam, kde boží vůle pomůže,

kde pevné budují se výztuže.

-

V čem spočívá krása růže?,

v jejím květu, v bolestném trnu.

Také v krvi zraněné kůže,

jež zanechává živou skvrnu.

-

V perexu: A.Rodin (1840-1917), Kovový věk (detail), bronz, 1876  (Nahý jsem přišel na svět, D.Weiss, Svoboda Praha, 1985).