Cudný akt

Zobrazování nahého ženského těla má v malířství a sochařství tradici od samých počátků, kdy člověk začal umělecky tvořit.

Ženství často inspirovalo mnohé umělce v nejrůznějším jeho zpodobňování. Etika umělecké hodnoty takového díla spočívá v projevech cudnosti zobrazeného ženského těla, jako symbolu krásy, něhy i plodnosti. Většinou jsou vybírány modelky vnadných tvarů a přitažlivých postav, najdou se ale i jiné inspirace. V každém případě uměním již nejsou projevy, zobrazující ženské tělo vulgárním způsobem v naturalistických, necudných pózách.

Vybral jsem zde několik krásných malířských příkladů aktů od velkých mistrů naší historie: různé ženy v různém duchovním obsahovém vyjádření umělce.

Diego Velázquez, Venušina toaleta, 1648-1651,

(Umění renesance a baroku, Larousse, Odeon Praha, 1970).

Rembrandt van Rijn, Betsabe, olej, 1654,

(Barok a rokoko, M.Kitson, Artia Praha, 1972).

Francisco Goya, Nahá maja, kolem 1800,

(Goya, L. Feuchtwanger, Obelisk Praha, 1961).

Pierre Auguste Renoir, Akt ve slunci, olej, 1875-76,

(Umění 19. a 20.století, N.Lynton, Artia Praha, 1981).