Co je nekonečno?

Marně si lámeme hlavu tímto "problémem", neboť jsme v zajetí sama sebe. To znamená ve své fyzické a tím pádem také duševní konečnosti. Naše schopnosti jsou ve "skořápce" tělesné schránky.

Proto nemůžeme pochopit něco, co nemá konce. Je to otázka myšlení a zařazení v systému. Věda tento problém nemůže rozluštit, neboť je také produktem lidského myšlení. Ta může zkoumat a popisovat jen jevy viditelné nebo dohledatelné. Může detekovat existenci hmoty jen do určité hranice mikroskopických možností techniky a taktéž do určitých dimenzí makro-prostoru vesmíru. Odpovědi na tyto otázky jistě existují, ovšem v rámci jiného myšlení, jako je myšlení člověka.

Pakliže existuje naše bariéra pochopit vše, co kolem sebe pozorujeme, vnímáme, chápeme nebo již nemůžeme pochopit, je to důkazem, že existují ještě jiné ideje, nežli jsou ty naše. To je ta další dimenze, jež je skrytá a otevírá se jen určitým způsobem, potřebným pro náš život. Tady si člověk vypomáhá vírou a pochopitelně dle svého založení i vírou antropomorfizující to neznámé, jež ale svými projevy a dary nám dává tušit, že něco takového existuje. Pokud si někdo myslí, že věda třeba dá jednou odpovědi i na tyto otázky, je opět jen v zajetí své ohraničenosti.

Do této další dimenze nepřestoupíme, tady je hranice naší konečnosti v marném souboji s nekonečností. Život nám dal vědomí a specifikoval dimenze, kterých můžeme dosáhnout. Každý dostal rozměr jiný a jinak zařazený v celku. Před svým narozením jsme žádné vědomí neměli, přestože se v předchozích generacích připravoval náš zrod. Taktéž smrtí přijdeme o vědomí a přejdeme do bezvědomí nekonečna...

Nekonečno tedy nikdy nemůžeme poznat a pochopit. Někdo věří i v posmrtný život, já tedy ne. Schopnosti vnímat se ztrácejí rozpadem našeho organismu a vracíme se do nevědomého stavu před svým zrozením. Jen dál předáváme potomkům ohraničené vědomí v jiných specifikacích. Ptát se po smyslu všeho toho je také jen projevem naší konečnosti. Smyslem života je život sám, jaký je.

U.Boccioni, Síly ulice, 1911

(Umění 19. a  20,století, N.Lynton, Artia Praha, 1981)