Co je Bůh?

Člověk se narodí v určitý čas pro určitou životní roli. A od svého počátku až do konce vykonává ve svém vývojovém postavení funkce, pro které dostal příslušné vlohy a schopnosti.

-

Z této role nemůžeme vybočit a splníme tak svoje životní poslání, ať je jakékoliv. Možná si někdo také všímá toho, že jsme jaksi navigováni pro to, co je v daný okamžik pro nás nutné vykonat. V kladném nebo záporném smyslu. Nějaké vhuknutí nám říká, co máme udělat a pokud se nám to třeba i příčí a máme pocit, že bychom měli raději vykonat něco jiného, stejně to nevykonáme a uděláme to, co nám bylo vnuknuto čili "přikázáno". To je to řízení "shůry", které nás vede životem. Nemáme tedy z tohoto hlediska svobodnou vůli, neboť plníme vůli toho, co nás vytvořilo a uvedlo na naši cestu.

Ovšem vůbec to nepociťujeme jako omezování svobody, neboť pro každý skutek dostáváme také patřičné odůvodnění, vycházející právě ze specifiky naší životní role. Můžeme potom i litovat svého skutku, ale nemůžeme mu předejít. Bývá to i pro naše poučení a vyvarování se opakování takového konání.

Pokud ovšem dostaneme nezvratné vnuknutí udělat zase něco podobného, uděláme to, nehledě na poučení z minulého skutku. Vše se děje v rámci našeho životního poslání. Zde se ale také posunujeme ve svém vývoji.

Tady si potom dosazujeme "něco" nebo "někoho", tedy stvořitele, ke kterému se mnozí lidé upínají vírou. Ale "to" nebo "ten" je tady také pro ty, kteří v nic takového nevěří. Ti jsou na tom stejně jako ti, kteří věří, tedy jsou vedeni a řízeni svými vnuknutími pro svoje skutky.

Je rovněž možné, že žijeme v nějakém vyšším organickém celku, v němž plníme role, potřebné pro existenci tohoto organismu a ten zase naopak nám dává to, co potřebujeme my pro vlastní život. Může to být takový symbiotický vztah funkční nadřízenosti a podřízenosti. 

Někdo si zase představuje Boha. Ono to může být i obojí, tedy vyšší organismus a nižší organismy vázané v něm a také i "něco" nebo "někdo", kdo to vše tvoří ještě v jiných dimenzích.

Tady jsme odkázáni jen na víru, věda zde nemůže sloužit. Člověk nedokáže celkově pochopit to, v čem se nachází a žije, k tomu nedostal patřičnou inteligenci a schopnosti nadhledu. Je jen ve vnitřním vázaném postavení a vztahu k vyšším existencím, ze kterých se nemůže uvolnit a dostat do opačné role nadřízenosti.

Co je tedy Bůh? Nechť si na tuto otázku odpoví každý sám a podle svého založení. Já osobně dávám přednost "vyššímu organismu", v němž konáme svoje "nižší organické funkce", jehož části říkáme vesmír, i "Bohu stvořiteli všeho".

-

Kostel sv.Františka z Assisi na Křižovnickém náměstí v Praze /1679-1689/, (Poklady minulosti, K.Neubert /foto/, J.Royt, B.Tykva, Odeon Praha, 1990).

Muktéšvarův chrám, Bhuvanéšvar, Indie, 9.-10.století (Umění dálného východu, J.Auboyer, Artia Praha, 1972).

-