Ani o legraci nebyla nouze

Soutěže na dostavbu Staroměstské radnice přinesly všechno, kromě toho jednoho, cíle všeho tohoto snažení. Návrhu skutečného řešení problému.

Poctivé, vážné a více či méně dobře myšlené návrhy střídaly šílené vize, ale i úsměvné nápady. Z těch jsem zde vybral několik ukázek. Některé byly myšleny jako legrace, jiné byly autorem brány vážně, ale vyzněly také tak. Výběr je z posledních dvou soutěží (1979, 1987-88).

1979

Komentář autora: monumentální hlediště k malé letní scéně; slouží k zakrytí náměstí před nepohodou a současně jako vyhlídková terasa nad Starým Městem (U&Ř,umění a řemesla, 2/88).

Část komentáře autora: pavilón úspěchů československé architektury; náměstí jako permanentní staveniště...(tentýž zdroj).

1987-88

Komentář anonymního návrhu: maximální zisk.

Důsledně abstraktní architektura.

Tak tam vrznem zrcadlo, které odrazí protější domy a bude po rámusu.

Je to tedy cirkus, tak proč ho tam nepostavit? (zdroj ukázek: Architektura ČSR, ročník XLVII., 1988/5).

Já jsem vcucák nebo výfuk vzduchotechniky, tak si na mě dej pozor.

No to by byla vyhlídka nad Starým Městem (zdroj ukázek: Srdce města, URM Praha, 2008).

Když je všechno naruby, tak proč z toho dělat vědu.