Zněl požadavek jednoho pana profesora architektury na vysoké škole, zadávajícího studentům seminární práci na téma "dostavba Staroměstského náměstí".
A studenti se činili, předváděli svoje exhibiční kousky moderních vizí, no a potom měli samozřejmě veřejnou výstavu. Návrhy byly ovšem zcela mimo realitu a skutečnou problematiku Staroměstského náměstí a ani v jednom případě neusilovaly o kreativní návaznost na historickou architekturu. Naopak, snažily se o nové pojetí urbanismu a architektury a o přínos nových funkčních významů tomuto prostoru. Bohužel ale toto místo je na jakákoliv podobná vybočení velmi citlivé a nepřjímá je. Žádá si tvůrčí přínos, ale dostavbu v duchu svého typu urbanismu a architektury.
Klademe si proto otázku, co je vlastně moderní architektura a kde jsou hranice modernosti? Pakliže se nepodařilo za celé 20.století a ani dosud v 21.století nalézt přijatelné řešení pro dostavbu proluky západní strany Staroměstského náměstí, nebude s tou modernou asi něco v pořádku. Současná architektura se chová ve vymezování svého dobového typu a charakteru poněkud ohraničeně a již neúnosně hájí své "mantinely neprostupnosti". Jde tady především o pohodlnější a snadnější dosažitelnost subjektivistické designové tvorby, bohužel ale s degenerativním vývojem.
Možnou cestou je zde nová otevřenost inspirativním vstupům idejí historických kultur.
Návrh nového východního křídla Staroměstské radnice, půdorys 1.NP (v invertních barvách)
Půdorys 2.NP
Půdorys 3.NP
Půdorys 4.NP
