Bylo zamračeno a já si všimnul nabídky sledovat on-line jednání sněmovny. Neváhal jsem, berouc to jako zajímavostní zábavu na pár sekund až minutu. Ale já přenos nevypnul. - A mohl si upsat ruku při prázdně jedovatých projevech Davida Ratha..
Knihu nejspíš stejně budu muset napsat, pár stran si však pro větší pohodlnost předepíši zde. Poslouží mi inspirací. Vás, kteří jste nesledovali video na IHNed.cz, zítra narazíte v novinách jen na pár krátkých citací a knihu napsat nechcete, dalšími řádky spíš zklamu. Tak vězte, co si moudronosové povídali v hodině mezi 14:45 a 15:45; delší úsek v jednom článku okomentovat nedokážu..:
Akorát jsem stihl začátek řádně nahlášeného (většina pozdějších příspěvků byly jako již tradičně "faktické poznámky") projevu Petra Nečase. Ten rozumně argumentoval, že další a další zadlužování nemá smysl, protože ho stejně zaplatí občané.
V reakci se přihlásili hned tři elitní sociální demokraté - Škromach, Urban a jejich šéf. Slovíčkařili, mluvili o podpoře prosperity obyvatel, pro níž radši schválí něco, kde uvídí přímé důsledky (pracovní místa). Tvrdili, že jim jde o lidi, ne o hlasy (a proto ten populistický program..). Paroubek prý už dvakrát ODS seznámil se svými návrhy (a oni pořád ne a ne pochopit, že jsou ty nej, Jirko..). Pokračoval ve slovíčkaření, když mu vadila údajná nejednota při mluvení o pevnosti dohod z úst Mirka Topolánka (dnes již nezúčastněného) a Petra Nečase. Paroubek dohody neporušuje, tak má svědomí čisté.. Však víme.
Následně se prodral ke slovu Miroslav Kalousek, začínající kritikou předchozích ministrů financí (tedy i sebe; trochu moucha..). Dále se věnoval nutnosti kompromisu a odhlasování stravitelného schodku (podle expertů se prý stejně nepodaří naplnit plánované zisky, toť má poznámka). Kritizoval "rodiče" současné vlády -ODS, SZ, ČSSD- za to, jak od ní teď kritikou a pozměňovacími návrhy dávají ruce pryč. Pravdivě zmínil, že ČSSD svým nerozvážným jednáním, počínaje svržením vlády za krize a předsednictví EU, způsobila vpravdě obrovské problémy.
Po tomto ostrém, ale argumentačně založeném projevu přišel opět Jirka se svou typickou "samozřejmou pravdou". "Nebudu se snižovat k urážkám [jako Kalousek]", začal svou ještě ostřejší kritiku, které ovšem argumenty i myšlenka citelně chyběly. Šlo však jen o slabou ochutnávku před vystoupeními Davida Ratha, k nimž se dostaneme.
Dále přišel reagovat poslanec Seďa. Agresivně nakráčel a zahřměl, jak je možné, že se tu vůbec někdo nazývá členem TOP 09, když žádnou TOP 09 lidi nezvolili ("!!!!!!!!!!!!!!!!!"). Poslanec socdem sice určitě okouzlil svého předsedu a brzy ho zastoupí, bude-li otráven, pozapomněl však poněkud, že vázaný mandát je věcí První republiky.
Následovala zpětná reakce Kalouska a po ní další podobný útok Sobotky doplněný o ekonomická témata. Pak další člen TOP 09, Pavel Severa, trefně upozornil, že by rád byl v parlamentu legitimně, ale ČSSD zatrhla jí iniciované volby. Doplnil bych, že TOP 09 má navíc v současnosti větší podporu lidu, než kolik má poslanců.
Pult poté přivítal Eduarda Janotu, který jako slušný člověk musel opravdu trpět v chvílemi absolutně nekulturním prostředí, a fakty prokázal, že Kalouskův rozpočet na letošní rok s plánovaným schodkem 38 mld. se nemůže podařit naplnit proto, že při jeho plánování ještě nikdo netušil, že se dostaneme v "růstu" do červených čísel.
Jestliže do té doby Janota musel trpět, poté, co začalo bombardování Davida Ratha bych já musel odejít do bufetu dát si něco hodně ostrého.
Rath začal výzanamově (ne tak podáním) vcelku neviným upozorněním, že ČSSD předvídala horší výsledky hospodaření státu (dle Kalouskovy pozdější korektury by rozpočet schválený dle jejího gusta znamenal schodek 58 mld., stále velmi hrubě podseknutý). Jenže nebyl posledním sociálním demokratem, kdo se tvářil, jako by za krizi mohl bývalý ministr financí a stejně tak jen on byl zodpovědný za nepřesný odhad rozpočtu, když se -pozdějšími slovy Jirky P.- "hanebně spletl" a selhal (tedy nepřodpověděl, že se OECD při svém odhadu hospodářského růstu netrefí o cca 10%).
Slušně hodnotit tu jedovatou prasárnu bez obsahu a argumentů, jež samozřejmě on ani kolegové nepředloží, neboť je nemají -jen gesta pro sledující lid-, nejde, takže kecy o žití jen v horním patře a kašlaní na popalubí (kdo že to zneužíval ty poslanecké náhrady; z které strany že to byl..? Kdo si také žije na vysoké noze a jezdí do Toskánska na párty s lobbisty..?), kritiku ostatních za falešné sliby, jichž je ČSSD mistrem (Sobotka sám uznává, že její program se nedá naplnit dřív než za 10 let), i všechny ty další kraviny, co jsem si v chvatu přečmáral na čtvrtku raději pominu. Ta slova si můžete brzy dohledat na stránkách PSP ČR sami. Pro slabé povahy však nedoporučuji..
Další reakcí byl příspěvek zelené(ho) Lišky. Ten krátce vyzval kolegy, aby se konečně probrali a jednali o důležité věci. ČSSD totiž upřednostňuje věcnost, s oblibou však stupidně uráží. Byla jediná. Nikdo jiný v tomhle období nevypouštěl do mikrofonu prosté nadávky bez racionálního základu. -Padlo jich hodně, z mnoha úst, všechna však patřila členům ČSSD. Ostatní mluvili k věci a alespoň propagovali vlastní věc, když už nic jiného. Od sociální demokracie jsme ale viděli ryzí destrukci bez jediného návrhu řešení.
Ještě dlouhou chvíli pokračovala marnotratná štafeta. Nic nového nám neřekli Rath ani Paroubek a stále stejně zoufale mluvil s chladnou hlavou Eduard Janota o tom, že 12 mld. ztráty, které přináší přístup sociálních demokratů k otázce zdravotnictví, je vážně moc. Sérii zakončil alarm "resriktivní brzda nebo socialistický bankrot" od Františka Laudáta.
Zklidnění přinesl až projev Jiřího Dolejše. Jakkoli bývá považována za přebývající stranu KSČM, hovořil rozumně. Byl ochoten ke kompromisům, a to takřka pravicově znějícím. Mluvil tiše a dlouho. Ukončil posáž překřikování a skoro mne uspal obrovským množstvím faktů, jež přednesl.
Dnes -nebo minimálně během mého sledování přenosu- přebývali sociální demokraté. Působili jako extrémistické hnutí proti všem stranám zúčastněným na jednání, zatímco všechny ostatní kluby vysílaly poslance k pultu proto, aby propagovali nějaké konstruktivní myšlenky v zájmu partaje. Bylo to dost emotivní jednání, v němž nebyl znát pokrok, ke kterému dle zdání došlo v posledních dnech.
Jisté je jedno. Bůh -je-li- ví, jak to dopadne. A nikdo jiný..
