Nechci útočit na city a idealizovat realitu. Ale přál bych si, aby lidé viděli realitu, jaká je. Nezasloužil by si Nobelovu cenu za mír spíš než prezident USA obyčejný ukrajinský Ivan, o kterém vám teď budu vyprávět?
Ivan je přibližně třicet let starý, vzděláním středoškolák. To je maximum, jakého mohl v podmínkách svého mládí dosáhnout. Do Čech se dostal před šesti lety z ukrajinského venkova a za tu dobu se naučil slušně česky.
Patří k těm šťastlivcům, kteří získali na našem území trvalý pobyt. Bydlí ve skrovném bytě 2+kk spolu se svou ženou a jejich dvěma dětmi. Manželka trpí tuberkulózou. Nakazila se jí od známého, který se zapletl s drogami a teď sedí na Ruzyni. Starší z dětí, Ruslana, je právě nemocné doma. Co mu přesně je, nikdo neví, Ivan totiž nemá na pojištění, a tak je celá léčba jen improvizovaná. Desetiletý Oleg je zdravý jako řípa a má velký talent na fotbal. Ve škole se však potýká se šikanou, také proto, že chodí jen obyčejně oblečený a sotva kdy si se spolužáky může popovídat o novém filmu, který právě vyšel na DVD, nebo dárcích od Ježíška.
Ivan rozhodně není hloupý, přesto je nucen vydělávat si jako pomocný dělník a navíc "na černo". Jeho snem je nemít dluhy, vydělávat aspoň 20 000 měsíčně, mít zdravou rodinu a možnost alespoň jednou do roka na týden zajet na Ukrajinu k příbuzným, jež tam zanechal. Bůhví, jestli se mu to poštěstí..
Lidé jako Ivan mezi námi opravdu bez veškeré pozornosti žijí. Zdaleka ne všichni přistěhovalci jsou takoví, ale najdou se. Příběh Ivana je vlastně docela podobný jako příběh současného prezidenta USA, onoho laureáta Nobelovy ceny za mír. Žije odtržen od vlasti, neměl vůbec snadné mládí a kvůli snědší pleti se dočkal předsudků a urážek. Přál by si lepší svět a kdyby dostal možnost zabezpečit se a víc pečovat o ostatní, hned by po ní sáhl.
Není dost osobností formátu Su-Ťij či matky Terezy, aby mohly každý rok dostávat "Nobelovku" míru. Ale proč ji dávat někomu za to, že "vzbudil naděje", když každé čtyři vteřiny v Africe -ostatní chudé oblasti nepočítaje- zbytečně umírá mladý člověk? Těmhle potřebným, kteří jsou na tom ještě mnohem hůře než Ivan, by pozornost pomohla jako nic jiného. Norové je však nevidí a zvolí raději modlu, o níž nikdo z těch stovek lidí, co zbytečně umřeli, zatímco jste četli tenhle článek, ani neví, že je..
Ivana jsem uvedl jako stravitelný příklad a také jako protiklad k tomu, jak si s oblibou na leccos stěžujeme. Klidně si ovšem přečtěte něco o skutečně velkých problémech lidstva.. O našlápných minách, o tom, z čeho je váš mobil, o AIDS na Ukrajině nebo o čemkoliv podobném a položte si otázku, co pro řešení těchto problémů udělá Barack Obama, čím ve finále přispěje ke světovému míru a blahobytu..?
