"Už nastavili zrcadlo?" paroduje ve Vesničce mé střediskové mladý Pávek televizní hlasatelky uvádějící filmy o prohnilé kapitalistické společnosti. A co my? Už jsme si nastavili zrcadlo?
Do zrcadla zpravidla koukáme proto, abychom identifikovali nějaké nepravosti na našem vzhledu, které by vzbudily negativní pozornost. Někteří do něj koukají i proto, aby tento vzhled zkrášlili. Stává se nám (aspoň u mě to tak je), že si sice před zrcadlem denně čistíme zuby a myjeme se, ale vlastně se do něj vůbec nedíváme. A pak se jednou na sebe opravdu zkoumavěji podíváme a nejraději bychom to zrcadlo nějak vypnuli. Ovšem pozor! Zrcadlo na rozdíl od televize či videa vypnout nejde.
Tuto skutečnost jsem si plně uvědomil už na střední škole, kdy jsme s oblibou chodili na bramborový salát do lahůdkářství na Národní třídě. Podél stěny tam byly pultíky, kde si každý položil svůj talířek a jal se jeho obsah přemísťovat do úst. Na tom by nebylo nic pozoruhodného. Jenže na té stěně byla po celé délce těch pultíků obrovská zrcadla. Ať si člověk s tím svým salátem stoupl kam chtěl, nikdy neunikl před pohledem na chroustající od salátu upatlaná ústa, která zjevně patřila jemu. To zrcadlo vypnout nešlo.
Nastavením zrcadla se tak dá přispět k rozpoznání míry upatlanosti. A toto zrcadlo lze nastavit nejen "prohnilé kapitalistické společnosti" (jako kdysi hlasatelé v komunistické v televizi), ale čemukoliv a komukoliv. Upatlaný je totiž každý, nás nevyjímaje. Někteří jsou ovšem mistry v odstraňování této upatlanosti a ve zkrášlování svého anfasu. Přímo šampioni jsou v tom politici.
Jenže zrcadlo se oblafnout nedá. Když se dobře nastaví, upatlanost je zřetelná. Jestli bychom před volbami neměli naši pozornost zaměřit právě na míru upatlanosti těch či oněch politiků. Ovšem pozor, dáváme tím výhodu politikům novým, kteří se ještě v politice upatlat nestačili. Pokud ale někdo má k upatlanosti výrazný sklon, nutně se musel pořádně upatlat už před vstupem do politiky. Jen se mu musí dobře nastavit to zrcadlo. Což je nezastupitelná úloha médií.
Zrcadlo však jde nastavit i na nás samotné. I my jsme se určitě někdy něčím upatlali a když se do toho zrcadla pořádně a poctivě podíváme, ukáže se nám to. Může to pro nás být poučné.
Ne, že bychom si tím měli užírat svědomí, zrcadlo nám totiž může ukázat i spoustu dobrého, co jsme vykonali a konec konců jediný člověk, který se nikdy ničím neupatlal, byl Ježíš. Ale můžeme se na svou upatlanost v zrcadle kouknout vždycky, když na někoho dostaneme zlost, jak je hrozný a jak si tohle může dovolit a jak mohl tohle opominout a co si vůbec myslí a já nevím co všechno. Abychom si uvědomili, že ani my nejsme andělé.
Snad se tím staneme i trochu lepšími.
