Židle je určitě je jeden z největších vynálezů lidských dějin. Odpovíme-li na otázku "Co jsi dnes dělal" slovy "Seděl jsem na židli", skoro vždycky to bude pravda. Židle je ovšem předmět velice multifunkční.
(Navazuji na včerejší článek https://stradal.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=755090)
Na židli si stoupáme, chceme-li přitlouct do zdi hřebík na pověšení obrázku, chceme-li tam vyvrtat díru pro hmožděnku, chceme-li pověsit záclony, umýt okna nebo třeba vyměnit žárovku v lustru. Pravda, podle míry naší nešikovnosti, podstupujeme jisté riziko drobného úrazu.
To se ovšem týkalo úrazu nechtěného. Židle však může sloužit i k výrobě úrazu chtěného. Je totiž velmi šikovnou zbraní v hospodských bitkách. Možná, že kdyby byla vynalezená dřív než kyj či oštěp, ocenili by její multifunkčnost už pravěcí lidé.
Židle nemusí být jen zbraní statickou, ale i mobilní. Na základní škole, kde jsme mívali židle s trubkovou konstrukcí, jsme je o přestávkách ve třídě používali v oblíbené bojové hře, kterou jsme nazývali Maso.
V této hře hráč sedí na židli obráceně, rukama drží trubky opěradla jako volant, nohy má na dolních vodorovných trubkách (nesmí se dotýkat podlahy), kývavým pohybem židli rozskáče a takto se na ní pohybuje proti soupeři. Kdo je více rozjetý (rozuměj rozskákaný), soupeře přetlačí. Takové malé české sumo. Ovšem týmově hrané. Pochopitelně i zde bylo jisté riziko úrazu.
Ve škole měla takováto židle speciální využití i při vyučovací hodině, kde poskytovala možnost houpání se a tím jisté zvýšení osobního komfortu. Což se z nějakého důvodu nelíbilo vyučujícím (asi ze závisti, že sami museli u tabule stát) a občas to vedlo k pomlouvačnému zápisu v žákovské knížce.
Zvláštní kategorií jsou židle kancelářské, tedy otáčecí. Což kupodivu nevede ani tak k radosti jejího duševně pracujícího pasažéra, zato mimořádně potěší jeho malé děti či vnoučátka, pokud se jim umožní s příslušným rodičem či prarodičem na židli točit. A dokážou to roztočit opravdu velkolepě. Nebezpečí úrazu je tu zjevné, přičemž nelze odhadnout, komu se přihodí. Jestli točícímu nebo točenému.
Asi nejbezpečnější využití nabízí židle coby ramínko, například na košili. Tedy pokud nemáme doma pejska či jiné domácí zvířátko, kterému se visící rukáv s knoflíčkem zalíbí natolik, že se rozhodne si s touto páníčkovou relikvií pohrát mezi svými zoubky. I když obecně pejsek či kočička před židlí preferují křeslo či rovnou sedací soupravu.
Je pravda, že při všech těchto činnostech s židlí se vystavujeme drobnému riziku úrazu či materiálních škod, ovšem při prostém sezení na židli se riziku vystavujeme také, i když se projeví až po mnoha letech zvyšujícími se problémy s páteří.
Zkrátka, židle umí být záludná, nicméně bez ní by náš život byl asi dost jiný, než je.
Zítra si zahalucinujeme o stolu - na adrese https://stradal.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=755133
