Sjednocující a rozdělující se Evropa

Sjednocení Německa v říjnu 1990, jehož výročí  si v těchto dnech připomínáme, bylo posledním sjednocením na úrovni jednotlivých států v Evropě. Pak už se evropské země jen rozdělovaly.

Našel jsem doma pohlednici s mapkou Evropy, pravděpodobně z konce roku 1990 nebo z 1. poloviny roku 1991. U uvědomil jsem si, že má vlastně tak trochu sběratelskou hodnotu.  Protože takhle Evropa vypadala jen asi tři čtvrti roku. Vlastně v těch několika měsících měla Evropa nejmíň států za posledních 70 let.

Pak už začalo drolení.  V létě 1991 se začala drobit Jugoslávie.  1. ledna 1992 se rozpadl Sovětský svaz (ne, že by toho bylo třeba litovat).  1. ledna 1993 se rozpadlo Československo.

Pak přicházela další tříštění, ať už de iure nebo jen de facto. Moldavsko, Gruzie, Východní Ukrajina... A časem se podobné snahy přenesly i do západní Evropy. Skotsko, Katalánsko...

Neříkám že je to špatně. Národy mají určitě mít právo na své sebeurčení. Jen mi to přijde trochu škoda. Navíc to často bývá spojeno s násilím a válkami. V nich už pak bývá jedno, kdo s drobením začal; krutosti mají efekt sněhové koule. Ale tak to ve světě holt chodí. Demokratické změny probouzejí diktaturami uspaný nacionalismus.