V jednom blogu jsem četl trefné pozastavení nad tím, že Stanislav Gross rezignoval kvůli podezřelému prokázání původu peněz na koupi bytu, zatímco Andrej Babiš je dál premiérem přes celou řadu závažnějších kauz.
Dovolím si použít zjednodušující přirovnání. Není možná úplně přesné, ale myslím, že podstatu věci celkem vystihuje.
ČSSD, jako každá normální demokratická strana, se dá přirovnat k družstvu (třeba bytovému, to je jedno), které má své představenstvo a svého předsedu. Když předseda vyvede něco nekalého, družstvo ho může odvolat, nebo vyhlásit nové volby a postavit do čela někoho jiného. Je-li ten předseda trochu soudný, odstoupí sám. To se stalo Stanislavu Grossovi.
Hnutí ANO se ovšem k družstvu přirovnat nedá. Mnohem spíš se dá přirovnat k soukromé firmě. Jejímž majitelem je Andrej Babiš. Zaměstnanci firmy vděčí takovému majiteli za svou práci, a i kdyby stokrát chtěli, odvolat ho nemůžou. Protože je přece majitel. A majitel může svou firmu prodat, může ji převést na někoho jiného, může vyhlásit bankrot, ale odstoupit zkrátka nemůže. Musí chudák dál na svém hřbetu to břímě nést.
A náš premiér to břímě statečně nese. Vůbec to nemá lehké, protože do toho břemena mu pořád někdo strká těžké a páchnoucí věci, které on cestou upustil nebo někde uložil. A navíc na něj z různých stran něco nehorázného pokřikují. Samozřejmě všechno jsou to účelovky. Ale on se nedá a dál si pod tím břemenem ohýbá hřbet. Naštěstí ho má docela ohebný. No řekněte, kdo by to dokázal?
Prostě ho tu máme. I s těmi věcnými břemeny. A nejspíš ještě dlouho mít budeme.
Což vůbec neznamená, že současné demonstrace jsou zbytečné. Naopak. Jejich význam je veliký. I menšina má právo vyjádřit hlasitě svůj názor. A připomínat určité hodnoty, na které se zapomíná. A ukázat, že u nás žije nezanedbatelné kvantum lidí, kterým nejde jen o koblihy a o přítomnost, ale i o směřování naší země. A vyslat signál do zahraničí, že všichni tu nejsou Andrejovy ovce (nic proti ovcím).
