V poslední době je hojně používaný pojem populismus. Bývá spojovaný zejména s vystupováním proti migrantům či sociálně nepřizpůsobivým občanům. Populismus má ovšem víc podob. Zkusme si na ně trochu posvítit.
Za hlavní druhy populismu naší doby asi lze považovat následující čtyři:
- Populismus levicový, založený na slibech rozdávání peněz, sociálních jistot, na rovnostářství, vlastně na korumpování širokých vrstev lidí nejrůznějšími zvýhodněními, dávkami, příplatky a přídavky. Obvykle všechno na dluh. Tedy na vrub schodku státního rozpočtu.
- Populismus pravicový založený pro změnu na slibech minimálních daní a skoro žádných státních úřadů, na kouzelné větě, že trh všechno sám vyřeší.
- Populismus nacionální svádějící všechny problémy na cizince, přistěhovalce, muslimy, nemakačenky z jiných etnik a národností a podporující obavy z těchto skupin, etnik a národností.
- Populismus protikorupční, jehož hlasatelé říkají, že všichni politici jsou zkorumpovaní, že stávající politický systém už se přežil, že je potřeba ho změnit a že oni jsou ti, kteří tu změnu provedou a korupci vymýtí (pokud se náhodou dostanou k moci, často se ukáže, že jsou zkorumpovanější či jinak profláklejší než všichni ostatní).
Podstatné pro úspěch kteréhokoliv z výše uvedených populismů je trefně pojmenovat určitý problém, který trápí určitou skupinu občanů.
Volič si řekne: Tento politik mi rozumí, on nejlépe chápe, co mě tíží nebo štve. Od politika už pak vůbec nevyžaduje popsat reálný plán, jak problém řešit. Stačí ten pocit, že ho chápe. Že se dokázal snížit na jeho úroveň a problém vidí stejně jako on.
Političtí komentátoři to definují tak, že ve volbách přestává rozhodovat rozum a nahrazují ho emoce.
Pro úspěch politika je důležité, aby příslušný problém maximálně zjednodušil, aby jeho pochopení nikomu nečinilo potíže a aby i jemu se vždycky snadno formuloval. Nejlépe krátkým sloganem, který se pak vejde na billboard.
Podobně zjednodušeně formuluje případná opatření, která by zavedl. Že jsou vesměs nereálná nebo by problém ještě víc vyhrotily či vyvolaly jiný, nevadí. To už volič nedomýšlí. Ostatně ani to není jeho starost, to přece mají řešit ti, co za to zodpovídají.
Co s tím?
Je zřejmé, že uspět s těmito populismy se dá u voličů, kteří o politice moc do hloubky nepřemýšlejí, rozhodně ne v širších souvislostech. Populistická témata a sliby jsou totiž většinou vytržené z kontextu.
Stephen Leacock napsal, že reklama je zmrazení lidské inteligence na dostatečně dlouhou dobu, aby se na tom daly vydělat peníze. Dovolím si parafrázi - populismus je zmrazení lidské inteligence na dostatečně dlouhou dobu, aby se na tom dalo uspět ve volbách.
Je proto zřejmé, že nejúčinnější obranou proti populismu je rozvinuté kritické myšlení u většiny populace. Schopnost kriticky si vyhodnotit nabídky politiků. Z nadhledu, v souvislostech a bez zášti. A vlastně nejen nabídky politiků. Jakékoliv nabídky. Myslím, že je to jedna z věcí, na kterou by se mělo vzdělávání velmi, velmi, soustředit.
Ono to asi souvisí se známým výrokem T. G. Masaryka, že národ se naučí demokracii až po padesáti letech jejího (nepřetržitého) fungování. My máme za sebou třicet, tak ještě těch dvacet. A pak si možná budeme moci dovolit i ta referenda a víc přímé demokracie. Ale myslím si, že teď nám k tomu dostatečná kvalifikace ještě chybí.
