Náš svět se rychle řítí dopředu a my se mu přizpůsobujeme. A přitom nám ani nestačí docházet, že to, co považujeme za normální, je často docela absurdní. Nahodil jsem jen jednu desítku příkladů. Určitě Vás napadnou další.
Lidé čím dál víc vědí, znají a konají. A titíž lidé čím dál míň přemýšlejí, proč konají právě tak, jak konají.
Čím dál víc lidí má vysokoškolské vzdělání. A čím dál míň lidí se při své práci řídí rozumem. Nahrazují ho manuály, pokyny, směrnice, předpisy a nařízení.
Intenzívní facebookoví uživatelé mají stovky, někdy i tisíce, přátel. Je otázkou, mají-li nějaké kamarády.
Mezi nejoblíbenější výletní místa patří nákupní centra. Rekreanti jimi projíždějí pomocí snadno ovladatelných vozíků obklopeni panoramatickými scenériemi vystavovaného zboží. Občas se tu najdou i lidé, kteří sem jezdí nakupovat zboží, které opravdu potřebují.
Lidé většinou přestali věřit v Boha. Mnohým to ale chybí. Tak to řeší čtením horoskopů, vstupem do různých sekt či meditujících společenství, shlížením se v exoticky působících náboženstvích, vyhledáváním různých nevysvětlitelných jevů, vírou v astrology či kartářky.
Jedna velká skupina obyvatel se obává globálního oteplování. Druhá velká skupina obyvatel se obává migrace. Obě skupiny mají tedy obavu o naši budoucnost, což by je mělo sblížit. Místo toho se navzájem osočují a nálepkují nelichotivými výrazy.
Když u nás byla komunistická diktatura, lidé měli z politiky a politiků legraci a v dobré náladě si o nich vyprávěli vtipy. Když máme demokracii, lidé jsou na politiku a politiky naštvaní a v rozčilené náladě nadávají v internetových diskusích.
Ministerstva a podobné instituce tvoří strategie na dlouhé roky dopředu. Jejich zaměstnanci často nevědí, co bude v jejich úřadu zítra.
Korupce v oblasti veřejných zakázek a dotací připravuje státní rozpočet o nemalé peníze. Aby k tomu nedocházelo, roste počet kontrolujících úředníků, jejich odborů a kanceláří i zakázek pro auditorské firmy. Náklady na tohle všechno stojí možná víc, než kdyby všichni korumpovali jak diví.
Objeví-li se architektonický záměr nějaké netradiční moderní stavby, otevře se k němu veřejná diskuse a ta ho zpravidla odmítne. Vedle toho, nenápadně, bez jakýchkoliv veřejných diskusí, postupně mizejí zelené plácky a na jejich místě se objevují nevzhledné prosklené kvádry.
