Naše armáda v boji s koronavirem

Říká se, že příští válka by vypadala jinak než ty předchozí. Jinými zbraněmi, jinými postupy. A najednou vypukla válka s nepřítelem, kterého ani nevidíme. Jiné jsou nejen zbraně a postupy, ale i samotná armáda.

Tuto armádu netvoří vojáci. Tvoří ji lékaři, hygienici, pracovníci zdravotních laboratoří. A další a další zdravotníci. A převažují v ní ženy.

Pracují od nevidím do nevidím, řeší všechny možné i nemožné zapeklitosti, vyřizují tisíce telefonátů denně. Jedou na doraz.

Nepřítel napadá naše lidi. Bezbranné lidi. Ve vojenské hantýrce by se řeklo civilisty. I oni však mohou situaci na bitevním poli výrazně ovlivnit. A ovlivňují. Většina z nich pozitivně svou ukázněností. Ale jsou i vlivy negativní. Panika jedněch, nezodpovědnost druhých. Vyhrožování třetích.

Do toho vstupují hladoví, kořisti lační, vlci. Z jedné strany rozdmychávají oheň média (konečně máme o čem psát), z druhé strany si honí triko někteří politici (musím se maximálně zviditelnit).

Naše armáda se s tím trpělivě vyrovnává. I když to stojí spoustu sil. A ať už dál bude ten boj probíhat jakkoliv, díky ní se postup nepřítele v těchto fázích podařilo a daří výrazně zpomalit.