Je to 200 let, co maorští náčelníci po mnoha bojích začali jednat o loajalitě k britské koruně a o svých právech. K dohodě pak došlo. Maory to ale později stálo vysokou cenu. Vypovídá o tom mnoho pomníků a pamětních desek.
Východní část severního ostrova Nového Zélandu, zejména trojúhelníková oblast zakončená mysem East Cape, je z velké části obývaná právě Maory. Jejich městečka i vesnice trochu připomínají westerny. A kromě toho jsou plné pomníčků a pamětních desek, které nápadně připomínají pomníčky v našich obcích nadepsaných obvykle 1914 - 1918 a obsahujících seznam vojáků, kteří v těchto letech padli za císaře pána a jeho rodinu.
Jenže Maoři umírali ve více válkách. Nový Zéland bojoval po boku Británie v 1. světové válce, ve 2. světové válce a jako člen paktu ANZUS i ve vietnamské válce, tentokrát po boku USA a Austrálie. Tedy ve válkách, které Maorům z hlediska jejich místa na zeměkouli mohly být celkem ukradené.
Gilbert, majitel hospody v maorské vesnici Te Araroa nám vyprávěl, jak jeho tatínek bojoval za 2. světové války v krvavé bitvě u Monte Casina a jak on sám prošel peklem vietnamské války. Velké fotografie na stěnách jeho hospody to dokumentovaly.
Gilbert ovšem nežil těmito vzpomínkami, on žil hlavně nadšením pro ragby, které v mládí hrál, poté doprovázel jako fanoušek slavné All Blacks po mistrovstvích světa, kde Maorové v novozélandském ragbyovém týmu jsou světovými hvězdami první velikosti.
A ještě pár fotek ze současného maorského venkova.
