Koberec (halucinování o věcech kolem nás)
Koberce tvoří nadmíru pestrý sortiment. Od levných kancelářských jekorů až po peršany, ručně tkané íránskými či tureckými ženami, jejichž ceny jsou mnohdy vyjádřeny i sedmimístnými čísly. A přitom můžeme chodit po kobercích poskytujících přinejmenším stejnou rozkoš jako zmíněné peršany a jsou zcela zadarmo. Navíc v přírodě. A mají své zcela charakteristické barvy:
Koberec bílý. Materiálem je čerstvý prašan. Jeho praskání pod našimi botami přináší i v mraze jakýsi druh příjemného tepla.
Koberec žlutý. Materiálem je spadané listí. Chodit po něm v lese je skvělá psychoterapie.
Koberec zelený. Materiálem je posekaný trávník. Neslouží jen golfistům a fotbalistům, ale přinese rozkoš každému, kdo po něm chodí, či se na něm vyvaluje.
Kobercové rozkoše mají zjevně různé podoby. Bohužel existují i kobercové hrůzy. Obyvatelé Drážďan by v jistě době mohli vyprávět. Jen mi přijde nespravedlivé, že pro tyto strašlivé nálety se používá přirovnání k něčemu tak užitečnému a příjemnému jako je koberec.
I když koberec zcela reálný a pokojově využívaný může sloužit taky k jednomu temnému účelu. Aspoň v detektivkách. Tam se totiž do koberců s oblibou balí mrtvoly. Nemám s tím sice osobní zkušenost, ale pokud jsem někdy balil koberec (bez mrtvoly) a pak se do něj pokoušel kvůli úspoře místa vsunout ještě nějaký malý úzce srolovaný kobereček, nešlo mi to. Takže se obávám, že koberec s mrtvolou by vypadal jako válec od parního válce.
Nepříjemné konotace může vyvolávat i jeden pověstný druh koberce, který ač nazývám roztomilou zdrobnělinou, nám může připravit nepříjemnou chvíli. To, když jsme zavoláni na kobereček k šéfovi. Sám kobereček při tom však sehrává jen epizodní roli. Skoro bych řekl, že s káraným zaměstnancem soucítí. Zato stůl, tedy ten šéfův, ten se u toho pěkně naparuje.
Koberec taky může hrát roli slavnostního koberce, po kterém důstojně kráčí významná návštěva, třeba důležitý státník. Takový koberec si užije i přehlídku čestné stráže či slavnostní fanfáru. Natažení slavnostního koberce ovšem někdy může proběhnout jen virtuálně. Nebo v poněkud jiném provedení, byť se tomu pořád říká natažení slavnostního koberce.
Například na vojně, když k nám měl zavítat velitel Západního vojenského okruhu. Slavnostním kobercem se stalo celé obří nástupiště (nenazývané jinak než buzerplac). A aby koberec byl opravdu slavnostní, vojáci museli všechny obrubníky natřít bílou barvou.
Vraťme se ale ještě ke kobercům labužnicky se roztahujícím na podlahách. Užívají si to vyvalování a vůbec jim nevadí, že po nich chodíme. Berou to jako masáž. Menší radost asi mají z chlupů pejsků či jiných domácích zvířátek. Zvlášť těch krátkosrstých. To se pak mimořádně často hlásí o masáž mechanizovanou a sice pomocí vysavače. Na druhé straně ty chlupy jsou ještě nejmenším darebáctvím, kterým příslušné zvířátko může koberec počastovat. Dovedou i neskonale horší poťouchlosti.
Koberec lze považovat za domácí předmět s relativně vysokým vlivem. Má-li se totiž stěhovat, musí se obvykle stěhovat i řada dalších kusů nábytku na něm stojících. Koberec je zkrátka macho.
Někdy příště se ještě pořádně koukneme do zrcadla.
Jiří Strádal
Sjednocující a rozdělující se Evropa
Sjednocení Německa v říjnu 1990, jehož výročí si v těchto dnech připomínáme, bylo posledním sjednocením na úrovni jednotlivých států v Evropě. Pak už se evropské země jen rozdělovaly.
Jiří Strádal
Vyznání vlakovým nádražím
Včera jsem tu vyznával sympatie k vlakovému cestování, dnes musím navázat vlakovými nádražími. Některým pořád ještě zůstalo jejich kouzlo. A jsou studnicí zážitků.
Jiří Strádal
Vyznání vlakovému cestování
Zítra to bude 195 let, co vyjel první vlak tažený nikoliv koňmi, ale lokomotivou. Samozřejmě v Anglii. Měl 33 vagonů, vezl asi 450 cestujících a pár tun uhlí. Protože jsem vlakem vždycky rád jezdil, trochu zavzpomínám.
Jiří Strádal
Vyznání starým detektivkám
Minule jsem tu vyznával lásku starým filmům. Musím k nim přidat i staré detektivky. Jejich čtení nás taky vrací do té už zmizelé atmosféry. A navíc trénují logické myšlení. Které náš svět tak nějak pomalu opouští.
Jiří Strádal
Vyznání starým filmům
Dnes je to 80 let, co měl premiéru film Když Burian prášil. Jeden z těch, na které se mohu dívat pořád dokola. A každou scénu si užívám znova. Mám to tak ale se spoustou starých filmů a víc než o ty scény jde o jejich atmosféru.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Prodej pozemku
Ohrobec, okres Praha-západ
5 000 000 Kč
- Počet článků 100
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 773x