Je září a to kdysi bývalo kromě začátku školního roku i začátkem tzv. vojenské přípravy na vysokých školách. Zahajovala nám dvěma týdny denně od 6.30 ve vojenském prostoru v Motole. Večer jsme pak bývali jak utržení ze řetězu.
Po prázdninách to představovalo dost drsné probuzení. O to intenzívnější bývalo prožívání volného času po opuštění motolských kasáren. Je jasné, že hospoda při tom hrála významnou roli. Byť ani tam se zcela nedařilo zbavit se zelených zážitků. Ovšem většinou v poněkud zparodované formě. A míra parodování rostla s každou další desetinou promile alkoholu v krvi.
Jednou jsme s několika spolubojovníky takto trávili večer ve slavné hospodě U svatého Tomáše na Malé Straně. Místní černé pivo udělalo své a když jsme lokál opustili, nenapadlo nás nic lepšího, než si zapochodovat. Ujal jsem se velení a už to frčelo. "Levá, pravá, raz dva..."
Po chvíli jsem cítil neodbytný tlak v močovém měchýři, a tak jsem zavelel "Zastavit, stát! Vlevo v bok! Zbraň připravit! Pal!" Načež se zeď a posléze chodník pod ní zalily přetransformovaným pivem asi pěti bojovníků naší jednotky. Jenže, jak to bývá, nepřítel nikdy nespí...
Ani jsme nestačili danou operaci ukončit, když vedle nás zaskřípaly brzdy auta. Nápis Veřejná bezpečnost jasně oznamoval, s kým máme tu čest. Rychle jsme upravili své oděvy do aspoň trochu přijatelné společenské formy, nicméně tekutinové obrazce na chodníku byly jasným důkazním materiálem.
Následoval klasický proces. Občanské průkazy, jejich prohlídka, se zvláštním důrazem na papírek potvrzující, že i když nemáme razítko zaměstnavatele, nejsme příživníci, ale studenti. Což vyvolávalo někdy pozitivní, jindy negativní reakci. V tomto případě byla reakce směsí ironie a otcovského kárání. "A co kdybychom napsali zprávu do školy?" Evidentně si nás ale jen dobírali. Prostě se potřebovali trochu pobavit.
Odpovědí na naše kajícné výrazy nakonec byla bloková pokuta v souhrnné výši 100 Kčs. Zaplatili jsme stovku a oni nám předpisově předali 10 pokutových bločků po 10 korunách. Když odjeli, někoho z nás napadlo podívat se nahoru. Před kterouže budovou neslavně skončil náš pochod. Bylo to Ministerstvo kultury.
Což ale nebylo to nejpodstatnější. Tím byl rudý transparent s žlutým nápisem "Novými tvůrčími činy ve jménu socialismu a míru." Dříve narození si pamatují, že se jednalo o heslo Anticharty (psal se rok 1977).
Už jsme se nedověděli, jestli si ho ti policajti nevšimli, nebo jestli byli tak velkorysí a dělali, že ho nevidí. Věřím, že to bylo to druhé. Protože případná zpráva do školy, kterou naoko slibovali, by asi našim studiím učinila přítrž. A tak zrovna na tyto příslušníky VB vzpomínám s hřejivým pocitem v srdci.
