Ředitel školy rozhodl, že je třeba dosavadní všední název školy nahradit nějakým atraktivnějším. Jeho zástupkyně navrhla, že k tomu udělá diskusi s několika svými šikovnými absolventy.
Pozvala čtyři absolventy, které pamatovala jako chytré a nápadité a o kterých měla informace, že jsou v životě úspěšní. Na stůl připravila kávu, vodu a štos propagačních letáků o škole a čekala na jejich příchod.
První se objevil zemědělský podnikatel Rapsenbauer, následoval ho šviháckým krokem mediální a marketingový poradce Kapoun. Když jako třetí vstoupila úspěšná manažerka Mazancová, oba chlapi k ní otočili obdivné pohledy, načež ona reagovala jen ledabylým čau. Poslední se přihnal několikanásobný ministr Houžvička, každému ze spolužáků rychle podal ruku se slovy "Buď zdráv(a), jak se máš", aniž by čekal odpověď.
Zástupkyně se ujala slova. "Jsem ráda, že jste si udělali čas a přišli na naše setkání. Moc ráda vás vidím. A chtěla bych s vámi prodiskutovat …" Houžvičkovi zazvonil telefon, ale naštěstí ho rychle vymáčkl. "...Chtěla bych s vámi prodiskutovat," pokračovala zástupkyně, "nějaký nový vhodný a důstojný název naší školy..." Teď zase Kapounovi zazvonil, resp. zazpíval telefon, ale taky ho rychle vymáčkl. "...protože naši školu dobře znáte, vždycky jste mívali dobré nápady, a z vašich kariér je vidět, že máte, jak se říká, tah na branku."
Ministr Houžvička, poradce Kapoun a manažerka Mazancová začali esemeskovat, podnikatel Rapsenbauer pořád ještě obdivně civěl na Mazancovou, ale zástupkyně pokračovala. "Houžvičko, vy jste první absolvent naší školy, který se stal ministrem. Jste slavný. Gratuluju!"
Houžvička sebou cukl a zvedl hlavu od telefonu. "Ále, jakápak sláva, paní profesorko? Politika je přece služba, že?"
Mazancové zazvonil telefon, na rozdíl od kolegů ho však přilepila k uchu a vyběhla na chodbu. Totéž se o pár vteřin později přihodilo Houžvičkovi, který k tomu dodal omluvný výraz a bezmocné máchnutí rukama.
Zástupkyně rezignovaně vzdychla a vyzvala zbylé hosty, aby si nalili kávu a vodu. "Promiňte, zapomněla jsem vám nabídnout hned."
Kapoun a Rapsenbauer si nalili. Na pár desítek vteřin nastalo trapné ticho, které přerušilo bouchnutí na chodbě, působící jako pád mobilu na dlažbu. Následovalo nejprve ženským hlasem rozhořčeně pronesené "Ty prasáku!" a poté mužským hlasem ještě rozhořčenější "Ty huso!! Ten telefon stál dvacet tisíc!"
Záhy vešla Mazancová rovnajíce si brýle a účes, hned za ní Houžvička s červenou tváří a několika částmi telefonu v ruce.
Zástupkyně dělala, že nic neslyšela ani neviděla. "Mohu pokračovat? Ráda bych s vámi prodiskutovala ten nový název školy. Chtěli bychom, aby v názvu byla nějaká významná, nejlépe historická osobnost, u které by se dalo najít něco, co má s naší školou spojitost. Zkuste se zamyslet, jestli vás někdo takový napadne."
Konečně zpozorněli. První se ozval Houžvička. "A musí se nutně jednat o osobnost historickou? Nemůže to být nějaká významná osobnost současná? Jejíž spojitost je například taková, že jde o absolventa školy?
"Houžvičko, ty snad o někom takovém víš?" zeptala se s nevinným výrazem Mazancová.
"Nó," protáhl Houžvička a mnul si rudou tvář, "nikoho konkrétního na mysli nemám, ale třeba vás někdo napadne…"
Opět nastalo trapné ticho.
"Nó," znovu protáhl Houžvička, "tedy pokud by vás nikdo nenapadl, bych byl, ehm, eventuálně ochoten, ehm, naší škole své jméno propůjčit."
"Super nápad," uchechtl se Kapoun. "Střední a vyšší škola ministra Houžvičky, to by byla fakt prestižní instituce, do ní by se žáci hrnuli."
"Svou současnou funkci bych do názvu samozřejmě neuplatňoval, ta se časem může změnit," vysvětloval Houžvička a po krátké významné pauze dodal. "Premiérova pozice není úplně nejpevnější. Stačila by Střední a vyšší škola Viléma Houžvičky."
"Počkej, až tě vymáchají v nějaké korupční aféře, " zašklebil se Rapsenbauer. "To se sem pak žáci pohrnou tuplem. Ty premiére."
"Neboj. Já jsem čistota sama. Jako nejbělostnější sníh," ujistil kolegy Houžvička hladíce si červenou tvář.
Do debaty zasáhla zástupkyně. "Já myslím, že bychom se přece jen měli vrátit k hledání osobnosti, která už nežije. A vzhledem k nesmírně širokému záběru naší školy, by to mohl být někdo, kdo také měl široký záběr svého působení. Žádný specialista, ale všestranný člověk, který se proslavil ve více oborech."
"To by pak byl nejlepší Leonardo da Vinci," navrhla Mazancová.
"A nenašel by se nějaký náš český předek?" snažila se probudit ve svých studentech vlastenecké cítění zástupkyně
"Nejvšestrannější byl Jára Cimrman," reagoval Kapoun. "A je i nejoblíbenější, neoficiálně vyhrál anketu o největšího Čecha."
"Hmm," zamyšleně pronesla Mazancová. "Střední a vyšší škola Járy Cimrmana." Sladce se usmála na Houžvičku. "Jo, pane ministře či snad i premiére, proti němu nemáš šanci. Učenec světového formátu, velký idealista, velký vlastenec, který se vždycky nadšeně vrhá do boje za české národní zájmy. Oblíbenec národa."
"V tom případě mám protikandidáta," ozval se Rapsenbauer. "Švejk. Žádný učenec, žádný idealista, žádný vlastenec. Obyčejný plebejec, těžký realista. Sice je ve válce, ale do boje za české národní zájmy se rozhodně nevrhá. Pravý opak Cimrmana. A přesto taky oblíbenec národa."
"Možná, kdybychom našli osobnost, která má něco společného s Cimrmanem i se Švejkem, dobrali bychom se k podstatě české povahy," usoudila zástupkyně. "A tahle podstata, kdyby se nějak dostala do názvu školy…"
Houžvičkovi se rozzářily oči. "Říkali jste, že Cimrman byl učenec, vlastenec a idealista. Přesně to jsem i já. Jak jinak bych dokázal řídit tak složitý rezort. Ale rovněž tak mám prostý plebejský původ a jsem realista. Jako Švejk. Moje strana je stranou prostého lidu a jeho každodenních starostí."
"Houžvičko, řeklo se, že živé nebereme," opáčil Kapoun. "Až natáhneš brka, tak se o tobě můžeme začít bavit. Zatím máš smůlu."
"Takže ještě jednou," nedala se zástupkyně, "Co mají Cimrman a Švejk společného? Tedy kromě všech jmenovaných předností tady Houžvičky.
Chvíli přemýšleli a pak radostně luskla prsty Mazancová. "To je přece jasné! Absurdita! Jestli mají Švejkovy osudy a Cimrmanovské hry a semináře něco společného, je to absurdita! Absurdita Švejkova chování, absurdita vědecky interpretovaných Cimrmanových skutků, absurdita scén v jeho hrách."
"No bezva," zatleskal Rapsenbauer. "Absurdní střední a vyšší škola! Byl by to docela pravdivý název, vždyť se podívejte na nás! A nás tahle škola zplodila."
Zástupkyně obrátila oči v sloup.
"V tom případě bych souhlasil s Houžvičkou v názvu," řekl Kapoun." Absurdní střední a vyšší škola Viléma Houžvičky."
Houžvička, který zjevně nepochopil Kapounovu ironii, se hrdě vypjal. "Kapoune, možná si tě najmu jako poradce."
Rapsenbauer se uchechtl: "Ono už by tam vlastně ani nemuselo být to střední a vyšší. Absurdní škola Viléma Houžvičky by stačilo."
Zástupkyně zalomila rukama.
Houžvička si přestal mnout tvář a naházel do tašky zbytky svého telefonu. "Samozřejmě z toho vyplývá, že se stanu čestným předsedou školy. Ne, co to povídám, čestným prezidentem školy. Prezidentem jsem ještě nebyl, tohle by byl začátek."
Zástupkyně šla otevřít okno. "Je tu nedýchatelno."
Houžvička pokračoval v návrzích. "Pak by se ovšem název mohl rozšířit na Absurdní škola prezidenta Viléma Houžvičky. A všechno by sedělo.
"Jestli ty budeš čestným prezidentem," pravila Mazancová, "tak já budu čestnou manažerkou! Ne, raději čestnou ředitelkou!“
"A já čestným poradcem!" doplnil je Kapoun "Ne, raději čestným šéfem sboru poradců!“
Houžvička, Kapoun i Mazancová se tázavě otočili k Rapsenbauerovi. "Rapsenbauere, a co ty budeš čestného?"
"Čestný zemědělec…" ironicky napovídal Kapoun.
"Kdepak," vrtěl hlavou usmívající se Rapsenbauer. "Nic čestného. Já budu placený. Za to, že budu psát pro školu žádosti o dotace. To my zemědělci umíme jako nikdo jiný."
"Výborně," souhlasila Mazancová. "A z těch dotací bude placený čestný prezident, čestná ředitelka a čestný šéf sboru poradců!"
Zástupkyně na ně jen zděšeně civěla.
Kapoun se spokojeně rozvalil v židli. "Vidíte, že se umíme domluvit. A trochu to tu zmodernizujeme. Některé učebny zrekonstruujeme a vytvoříme v nich něco pořádného. Třeba agenturu pro finanční poradenství."
" A solárium," přidal námět Houžvička.
"A vizážistický salon," doplnila je Mazancová.
Zástupkyně vstala a otevřela druhé okno.
Rapsenbauer zaťukal prsty do stolu. "Já ovšem budu na ty své dotace potřebovat pořádnou kancelář. S předpokojem a sekretářkou."
Houžvička žoviálně poplácal Rapsenbaura po zádech. "To nebude žádný problém."
Zástupkyně se zakymácela na židli. Nikdo si jí ale nevšímal.
Houžvička se slavnostně postavil. "Přátelé, když jsme se takto skvěle dohodli, navrhuji ještě jednu změnu v názvu. Slovo škola bych nahradil slovem studio. Absurdní studio prezidenta Viléma Houžvičky."
"Já bych navrhoval nahradit slovo absurdní slovem avantgardní," reagoval Kapoun. "Zní to podobně, ale působí to pozitivně a progresívně."
"Možná bychom název mohli zobecnit na Avantgardní prezidentské studio," navrhla Mazancová. "Sneseš to Houžvičko bez svého jména, viď? Čestným prezidentem budeš stejně. A já ti za to koupím nový telefon. A něco přidám navrch," dodala laškovně.
Houžvička se uculil a mávl rukou, jako že mu to nevadí. Pak se otočil k zástupkyni. "Paní profesorko, vás už asi nebudeme potřebovat… Ale vy už stejně brzy půjdete do penze, že? Kdyžtak si dejte žádost o předčasný důchod, to se teď dělá. "
Kapoun ho rychle doplnil. "Agentura pro finanční poradenství v našem Avantgardním prezidentském studiu vám přitom ráda poradí. A ve vašem případě to bude se slevou!"
Zástupkyně zmobilizovala zbytky sil, vstala, nasadila hrozivý výraz, otevřela dveře a zařvala: "Ven!!! Všichni okamžitě vypadněte!!!"
Překvapeně vstali, rychle si posbírali věci a zmateně cupitali ke dveřím. Když za nimi zabouchla, podsadila se zpátky na židli a s vděčností pohlédla na stávající název školy na propagačních letácích o škole, které se zůstaly válet na stole mezi hrnky od kávy.
