Pokud spolupracují, těžko se najde efektivnější kombinace. Pokud na sebe plivou, může plivání přerůst v pandemii. Kam se hrabe Covid. A kam se hrabalo blahé paměti plivání mezi levičáky a pravičáky.
Idealista uznává určité hodnoty. Podle nich tvoří své názory a postoje a staví cíle a vize, většinou obecné a dlouhodobé. Realitu přitom někdy poněkud přehlíží.
Pragmatik naopak vychází z reality. Podle ní tvoří své názory a postoje a řídí své kroky, většinou konkrétní a krátkodobé. Na nějaké vyšší hodnoty se přitom moc neohlíží.
Oboje má svá pozitiva i rizika. Optimální by byl jejich dialog a spolupráce. V běžném životě to tak často docela funguje. Například v rodině.
Manželé se dohadují jaký dárek koupit malému synáčkovi. Tatínek idealista navrhuje stolní hru zaměřenou na ochranu životního prostředí. Maminka pragmatička navrhuje oblečení. Protože jsou to rozumní lidé, domluví se. Chlapečkovi koupí bundu a boty do štrapáce do přírody a všichni společně vyrazí na akci sázení stromů.
Jiné manželé jsou na dovolené u moře. Manželka idealistka chce navštívit antickou megapoli, manžel pragmatik chce raději využívat vymoženosti zaplaceného hotelového all inclusive programu a dopřávat si bohaté jídlo, drinky a plážové pohodlí. Protože jsou to rozumní lidé, domluví se. Vyberou si výlet nejen s návštěvou antiky, ale i s dobrým obědem a ochutnávkou místních vyhlášených vín.
Ne vždycky se samozřejmě taková řešení podaří najít, ale snaha o kompromis tu je. Snaží se o něj i idealisté a pragmatici například v pracovním prostředí při vývoji nových produktů. Kde se ale snaha o kompromis mezi idealisty a pragmatiky vytrácí, jsou postoje k politickým, resp. celospolečenským tématům. Tam se šíří epidemie plivání.
Pro idealisty jsou kritériem hodnocení EU její hodnoty, zatímco pro pragmatiky stažení žárovek, marmelády, pomazánkového másla a jiné výmysly bruselské byrokracie.
Idealisté chtějí pomoci lidem z Afriky a blízkého východu postiženým válkou a bídou, zatímco pragmatici se obávají masové migrace.
Idealisté bojují proti znečišťování planety, zatímco pragmatici nechtějí řešit něco co možná, a kdoví jestli, hrozí za třicet let, ale chtějí řešit to, co je pálí aktuálně.
Idealisté by si přáli v čele státu člověka idejí a hodnot, zatímco pragmatici zase člověka praktického.
Všichni mají svým způsobem pravdu. A pokud by tyto postoje utvářeli jen poctiví a rozumní idealisté a pragmatici, možná by mezi nimi došlo ke kompromisu, jako mezi výše zmíněnými manželi. Problém je v tom, že se na ně nabalují jejich nezdární sourozenci. Podívejme se na ně jako na příslušníky velkých rodin.
Idealista, který sice realitu někdy přehlíží, přesto ji však respektuje, má bratra Fanatika. Ten už realitu nevidí vůbec, nedívá se vpravo a ani vlevo a své vize a cíle povýší nade všechno. Snad ještě horší je Idealistova sestra Ideologie. Ta z Idealistových hodnot, cílů a vizí vytvoří učení, které považuje za jediné správné a všechny ostatní naopak za zcela zavrženíhodné.
Pragmatik má taky pěkně podařené sourozence. Mezi ně patří hlavně bratr Materialista, jehož veškeré konání je podřízeno zásadám "co z toho budu mít" a "co je doma, to se počítá". Dalším bratrem je Opatrník, který preferuje zásady "co tě nepálí, nehas" a "nelze jít hlavou proti zdi". Pozadu nezůstává ani bratr Vlezdořitník chovající se podle zásady "pochlebovat, pochlebovat a zase pochlebovat".
Nejnebezpečnější pak je sestřenice všech uvedených, mazaná čarodějnice známá pod jménem Technologie moci. Za vydatné pomoci sestřenice Ideologie a bratrance Fanatika naverbuje bratrance Materialistu, Opatrníka a Vlezdořitníka a společně vyženou její největší protivnice, kterými jsou křehké víly Svoboda, Demokracie a Spravedlnost.
To byl ovšem hodně černý scénář. Aby nikdy nenastal, bylo by fajn, kdyby idealisté a pragmatici po sobě přestali plivat a společně hledali rozumná řešení.
