Slováci mají novou prezidentku. Přiznám se, že taková dáma by se mi líbila i na našem Hradě. Jenže slovenská cesta k ní vůbec nebyla hladká. Byla posetá trním a bodláčím. I my se jím ještě budeme muset prosekávat.
Jsou na základní škole děti, které mají špatné známky a neustálé průšvihy, což pak jejich rodiče musí žehlit na koberečku v ředitelně. Nějak se dostanou na střední školu, kde už se ale jejich výsledky lepší a pak v pohodě vystudují školu vysokou.
A stejně tak jsou na základní škole premianti, kteří dobře či hůře odmaturují a pokud se dostanou na vysokou, jejich studium končí v troskách.
Trochu mi to připomíná dvojici dětí federálního Československa. Tedy studijní cestu samostatného Slovenska a samostatného Česka nabytou svobodou.
Slováci si museli projít Mečiarem a Ficem, aby se propracovali ke Kiskovi a Čaputové. My jsme si prošli nejprve Havlem, posléze směsicí politiků všech možných odrůd, abychom se propracovali k Zemanovi a Babišovi.
Holt chybami se člověk učí. Jasně, je předčasné hodnotit současné politiky. To půjde až s odstupem času. Minimálně však vývoj politické kultury je zřejmý už teď.
Mnozí namítnou, že ekonomicky se nám daří, tak co tu brblám. Ano, jenže pánové Babiš a Zeman mají to štěstí, že vládnou v době mezinárodní ekonomické prosperity, která má na naši ekonomickou situaci mnohem větší vliv, než politika vlády, o prezidentovi nemluvě.
Což je ale vlastně dobrá zpráva. Ať nám vládne Petr nebo Pavel, díky našemu propojení na okolní svět, nemohou zase tak moc zkazit. Tedy až na tu politickou kulturu. Která však má dopad na celou společnost. Takže zase tak málo to není.
No, snad se tím trním a bodláčím taky prosekáme. Ještě se ale musíme asi trochu víc popíchat. Jen doufejme, že to nebude s lidskými oběťmi jako na Slovensku.
