Dnes ráno

Že by to bylo z nějaké scifi? Ne je to realita 2020. Má něco do sebe. Tedy měla by něco do sebe, kdyby...

Kvete zlatý déšť. Kolem něj leží čerstvý sníh. Vypadá to poeticky. I když tomu zlatému dešti se to asi moc nelíbí.   

Chodníky jsou prázdné. Ulice jsou prázdné. Tedy skoro prázdné. Vypadá to poeticky. I když lidem a autům se to asi moc nelíbí.

Modrou oblohu ozařuje pomalu se prosazující Slunce. Vypadá to poeticky. I když tu někde poletují vraždící superminiaturní tzrpajzlíci. Nejsou to sice přímo mimozemšťané, ale jejich modus operandi takový je. Přiletěli jsme, abychom vás vysáli a zničili.

Zářivé Slunce a blankytně modrá obloha se tváří, jako že je to OK.

V dálce jde osamocený pozemšťan. Opravdový pozemšťan. Ten se pozná podle toho, že přes obličej má roušku. Taky ji mám. Pozemšťani se zvyknou. Umí si zvykat.

Na chodníku na to kouká kočka. Je jí to celkem šuma fuk. Jako tomu Slunci, obloze a zlatému dešti.