Černobílé povídání o desetinách a setinách vteřin, které ještě nejsou zapomenuty, ale rozplynou se v čase společně s naší pamětí.
Sešli jsme se na Volze. Já vím, začínat vyprávění o Berounce na Volze je trochu zavádějící. Stejně zavádějící by bylo, kdybych napsal, že jsme se potkali na kolejích a přesto je to všechno pravda. Sešli jsme se v kuchyňce na koleji Volha, kde jsem zrovna pracně naučeným grifem přehazoval palačinku. Nebo to bylo na nějaké spářce, kde jsme zjistili, že známe stejné písničky od Hoptropů? Teď si matně vzpomínám, že nás možná daly dohromady naše holky! Jo, ta paměť. V každém případě jsme se někdy na kuchyňce potkali a určitě ne jednou a plánovali jsme společnou vodu o prázdninách. Ve vyprávění vynechám spoustu detailů, které teď odkudsi vyplavaly. Třeba to, jak se čtyři dospělí lidé můžou opít z jednoho litru čůča nebo to, jak ČSD uměly ztratit pětimetrovou loď.
Berounka je krásná řeka, která bývala ještě krásnější. Určitě bývala i špinavější, ale byla to tajemná řeka s divokou přírodou na březích, kde se dva stany pro čtyři vodáky ztratily nepovolaným očím. Berounka bývala svobodná řeka.
Berounka byla moje úplně první turistická voda a tak jsem byl rád, když mi pod Křivoklátem půjčili slalomku (moje oblíbená Ja-Pe, nejlepší loď navždy).
Jako odměnu za půjčení po mně chtěli, abych je naučil eskymáka na kajaku. To samozřejmě nebyl problém.-)
Holkám jsme svým uměním museli dokonale poplést hlavu, protože už na vodě nám začaly plést svetr na zimní radovánky.
I když někdy, třeba když nechtěly vařit či stavět stan, museli jsme jako správní kormidelníci přijmout poněkud svazující opatření.
Z pohledu vodáka je Berounka jen jako šňůrka nekonečného voleje s navlečenými korálky různě obtížných jezů. Některé z jezů jsou postaveny úmyslně tak, aby nešly sjet na ničem jiném, než na gumáku. Pak jsme, my vodáci, šťastní, když nám nějaký dobrák takový gumák půjčí a my se můžeme dosyta vyblbnout.
Každý rok jsme se snažili udělat eskymáka na deblovce. A každému je, doufám, jasné, že nepřiznám, že se nám to nikdy nepovedlo.-)
Každý, komu je přes padesát, ví, že před třiceti a více lety, bez závislosti na místě v časové ose, byly staré dobré časy. To je axiom.
.
.
.
.
.
.
.
.
