V tmavé noci, před více než čtyřiceti lety, nás přepadla "spřátelená vojska", aby nás zachránila od kontrarevoluce. Tanky nám v Praze jezdily pod okny a velká letadla létala nízko a velmi výhružně nad našimi hlavami. V té době jsme měli odjet z Prahy na tradiční brigádu česat chmel. Bylo nám patnáct let i víc, ale v té době to nebyla žádná legrace. Situace v Praze, obsazené okupačními vojsky, byla nebezpečná a nepřehledná. Bohužel, řada lidí byla zastřelena nebo zraněna. Vedle toho se mne dotkla nejvíce střelba ruských vojáků do Národního muzea na Václavském náměstí. Tam jsme v Praze jako děti často chodily na výstavy. Střelba do něčeho tak vzácného, jako je muzeum byla pro nás nepochopitelná. Někteří moji starší kamarádi se rozhodli pro emigraci, ale my jsme ještě neměli hotovou ani maturitu. Můj nejlepší kamarád z dětství zůstal dodnes se třemi sourozenci ve Švýcarsku.
Roh Vinohradské a Italské ulice u rozhlasu v PrazeČs.rozhlas-nahrávky
Mladí "starci na chmelu"
Trávit volný čas prázdnin ve městě obsazeném vojsky s ostře nabitými zbraněmi nebylo bezpečné. A tak se naši rodiče rozhodli, že bude lepší, když přece jen odjedeme česat chmel, než aby se nám v Praze něco stalo. Tam jsme o prázdninách měli program a večer mírný dozor pedagogického sboru. Sice jsme sledovali zprávy v rozhlasu o vývoji situace v tehdejším Československu, ale byli jsme mladí a občas i zamilovaní.A tak jsme situaci vnímali daleko snadněji, než mnozí dospělí. V malé chmelařské obci nic nenasvědčovalo tomu, že naše země je okupována. Tehdy jsem snad pochopil pointu názvu filmu "Starci na chmelu", natočeného již v roce 1964 . Byli jsme sice mladí, ale zažili jsme události, jejichž dopad na náš další život jsme museli posuzovat jako starší vyzrálejší lidé. ( Písničky a videa z filmu na youtube.com - zpívají kytaristé skupiny Mefisto - Josef Laufer, Josef Koníček a Petr Musil.) Na videu se také odvrátí mladí studenti od zrádce skupiny. Představitel hlavní role Vladimír Pucholt později po roce 1968 také emigroval do Kanady, kde dnes pracuje jako lékař.
Fotografie v paměti
Nejsilnější zážitek jsem měl ještě v Praze, kdy probíhala na protest proti okupaci cizími vojsky generální stávka. Cizí tanky a obrněné vozy stály u budovy tehdy ještě Československé státní banky na Příkopech. Zazněla siréna ohlašující začátek stávky. Všichni lidé na ulicích zvedli hlavy a většinou se zastavili. Najednou přijel otevřený ruský gazík s několika povýšeně se tvářícími důstojníky a zastavil před Prašnou branou u secesního Obecního domu. Siréna dozněla a v tom se začali lidé postupně otáčet zády k velitelskému gazíku. V horkém tichu srpnového dne se všichni lidé otočili k okupantům zády. Od domu U Hybernů až po Václavské náměstí. Byl to neuvěřitelně silný obraz jednotného postoje.
Bohužel, neměl jsem u sebe fotoaparát, ale ten obraz mi navždy utkvěl v paměti. Nikde jsem zatím takovou dokumentární fotogarfii v archivech nenašel. Třeba ji má někdo ze starších čtenářů doma.......
Bratříčku, zavírej vrátka ...
