Tak se mi moc ulevilo, že asi přece jen nemám úchylku. Vždy když jsem v přírodě, tak mám nutkání sbírat odpadky, které tam zanechali jiní lidé. A taky je sbírám častěji než houby a odnáším je z lesa pln radosti, že je to tam teď hezčí. Na zeleném mechu mi třeba lesklá plechovka od piva nepřipadá příliš dekorativní. Prostě tam nepatří. Ve městech mi odpadky také vadí, ale od toho je tam úklidová technická služba. Stejně je to neuvěřitelné jak jsme schopni sami sobě zaneřádit prostředí, kde se pohybujeme. Z kybernetického hlediska si většina lidí neuvědomuje, že nepořádek kolem nás neustále zatěžuje naše vnímání a myšlení. Když máte uklizenou a čistou plochu stolu nebo náměstí, tak máte pocit klidu a míru. Náš mozek totiž nemusí vyhodnocovat mnoho předmětů a jejich polohu a umístění v zorném poli. Robot, který má za úkol vybrat ze skupiny předmětů jen jeden určitého tvaru, tak musí zhodnotit mnoho viditelných hran a předmětů a porovnávat v paměti se žádanou předlohou. My když hledáme klíče mezi mnoha předměty, tak nám to trvá daleko déle - než když je vidíme viset na místě, kde jsme zvyklí - nebo na uklizeném stole.
Pohádky z mechu a kapradífoto autor blogu
Pohodlnost a lenost je pro zlost
Mnoho z nás vyrazí za krásného počasí do přírody a chce si ji užít. Někteří se chtějí nerušeně projít nedotčeným lesem a jiní se tam chtějí projet na kole. Další spustí lodě na vodu a vyrazí po proudu. Mototuristé přijedou na pěkné místo a rozloží kempingovou soupravu se zásobami potravin a vychutnávají nejen přírodu, ale i potravu. Klid pohoda - případně tabáček, aby nedošlo k otravě kyslíkem. Odpadky jsou nechutné, a tak je řada lidí neuklidí, ale pohodí do okolí krásného místa a odjede. Někteří houbaři vysílení marným hledáním vytáhnou plechovku s lahodným nápojem. Přece mokrý plech nebudou uklízet do batohu. Buď ho pohodlně zahodí a ti "hodnější" ho zahrnou hlínou. Jen málo lidí odnáší své odpadky z lesů a hor sebou domů nebo ke kontejnerům na odpad. A tak díky pohodlnosti a lenosti nacházíme památky na návštěvy jiných lidí v přírodě i ve městech, v kinech, na koncertech techno-party a mnoha jiných společných místech.
Chvála novodobému donkichotství
Již jsem uvažoval, že mám asi vážnou psychickou úchylku, když mám obsedantní-nutkavou snahu uklízet odpadky z přirody. Naštěstí byl u nás na návštěvě jeden ochránce přírody z Kanady a v Českém Středohoří při cestě z Milešovky sbíral české (i německé) odpadky do malé igelitové tašky. Sbírali jsme je spolu. Někdy se občas v televizi objeví reportáže, že Společnost pro Jizerské hory provádí pravidelný úklid v lesích. Vodáci na Sázavě každoročně uklízí 30 kilometrů břehů této krásné řeky. Dokonce i v Himalájích se musí provádět organizovaný úklid po turistech a odpadků jsou tuny. Konečně si připadám jako normální člověk. Díky všem brigádníkům, kteří ve svém volnu čistí přírodu. Je to sice donkichotský boj s větrnými mlýny, protože jiní lidé nanosí odpadky do lesů zase. Ale je to boj důležitý. A má svůj smysl. Díky všem neznámým přátelům za hezké chvíle v přírodě.
