Také s vámi otřásly video-záběry bití slabšího spolužáka pěstí do tváře za povzbuzování dalších dětí stojících okolo? Televize to zveřejňují se zakrytím tváří mladistvých. Běžně se s tím nesetkáváme, ale bohužel se to děje. I když to jistě nechceme. O šikaně byla napsána řada knih a tisíce článků. Ale stejně probíhá většinou utajeně a tím obtížněji se odhaluje. Díky moderním technologiím a touze účastníků se předvádět, je možné vidět záběry na internetu, které nás zaskočí svou brutalitou a chováním blízkých diváků. Od boxerského souboje v ringu se to však výrazně liší ... různou hmotností, kdy jeden ze soupeřů je výrazně slabší. Často útočí při šikaně na jednoho slabšího více útočníků. Sám jsem to v dětství zažil a tak vím, o čem píšu. Sice jsem byl nejvyšší a nejsilnější ve třídě, ale šikanovala mne skupina tří starších žáků o tři třídy výš na stejné základní škole v Praze. Není to nic příjemného, když vás pronásleduje skupinka větších i mimo školu. Později na škole skončili a odešli. Dospěl jsem a přerostl jsem je. Když jsem je po letech potkal samotné, tak uhýbali pohledem. U jednoho jsem viděl, že se bál pomsty. Někteří mne ani nepoznali.
Násilí ve filmech a hrách na PC jako model?CTK
Setkali jste se také se šikanou ?
Šikana (anglicky bullying) označuje fyzické i psychické omezování či týrání jedince v kolektivu. Původ slova je ve francouzštině (chicane). Vyžadování nesmyslných formulářů úřady je šikanou v původním smyslu slova.
Učil jsem přes dvacet let na středních školách a udělal jsem si několikrát anonymní dotazník. Vždy se vyskytl někdo, kdo uvedl, že je ve škole šikanován. K jedné otázce jsem zjišťoval, zda někoho baví šikanování druhých. Také zde se vždy objevovaly kladné odpovědi. Bohužel to řada studentů vnímala jako zábavu a nikoliv týrání - psychické nebo i fyzické. Mnoho studentů přiznalo, že šikaně přihlíželo, ale nezastalo se šikanovaných. Báli se, že by se také stali obětí šikany. Dnes ředitelé škol úmyslně nechtějí pojmenovat podobné nevhodné jevy na škole jako šikanu, protože jde o trestný čin, kterým by se měla zabývat policie. Proto se to raději uvádí jako nevhodné chování ke spolužákům a řeší to třídní učitelé,výchovní poradci ve spolupráci s vedením školy a rodiči. Někteří rodiče berou spravedlnost do vlastních rukou a týrání svých dětí řeší fyzickým napadením žáků, kteří šikanovali jejich děti. To určitě není správná cesta.
Dříve byla povinná vojenská služba a tam bohužel docházelo často k šikanování nováčků od starších ročníků vojáků. Také zde to řada vojáků brala jako zábavu a tradici při dvouleté vojenské službě. Bohužel, někdy i s tragickými následky u nováčků. Naštěstí dnes už máme profesionální armádu a naši synové nemusí povinně na vojenskou službu. Dnes se často mluví o mobbingu - což v překladu z angličtiny má mnoho významů - nadávání, dotírání i skupinové napadení, gang (mob). V přeneseném slova smyslu je psychické dotírání - šikanování dospělých na pracovišti - někdy i fyzické. V jednoduchém testu na http://www.sikana.cz/prace.html - si můžete odpovědět, zda jste něco podobného zažili také na pracovišti sami.
Nebýt lhostejní a řešit týrání
V dnešní době dokonce existuje i tzv. "kyberšikana", kdy vás i vaše děti může někdo šikanovat na internetu. Pokud to přesáhne únosnou míru, tak je třeba to řešit s odpovídajícími orgány.Od provozovatelů serverů až po policii. Výsledky jsou údajně překvapivě dobré. Jestliže trpí vaše děti ve školách nebo členové rodiny na pracovištích, je určitě prospěšné řešení neodkládat. Je vhodné poradit se i s psychology a dalšími odborníky, protože následky mohou zejména mladší osoby poznamenat na celý život. Někdo se brání se slovy: "Když se to ONI dozví, že jsem to řekl, tak to budu mít ještě horší než teď. Nenechte se přemluvit, že situace není řešitelná.
Před časem vystupoval v českém televizním pořadu americký zpěvák, který uvedl píseň, ve které zpíval o důležitosti respektovat lidskou důstojnost každého z nás. V západních státech je to už celé hnutí. Na některých středních i základních školách v České republice se již učí tzv. etická výchova. Stejně jako již dlouho v Německu a na Slovensku. Zde se mimo jiné přípomínají zásady chování, které se nám zdají samozřejmé, ale mnoha mladým ne. Nedávno byla u nás ve škole prokázána několika dívkám krádež peněz. Vůbec se za to nestyděly a odpovídaly :"Tak jsme kradly, no a co?"
Stejné je to bohužel i se šikanováním. Jak před časem údajně prohlásil světoznámý německý oborník na média :" Mýlil jsem se, když jsem tvrdil, že drastické výjevy v médiích a počítačové hry nemají vliv na psychiku mládeže a růst násilí." Například v Jihoafrické republice po zavedení televizního vysílání údajně stoupla násilná kriminalita během jednoho roku o 100 %. Je to otázka naší kultury - co předložíme dětem.
