Jak se najíst u nepřátel? - Tankový prapor

" Vstávejte vy svině ! " řval na nás ráno politický pracovník našeho tankového praporu. Zlobil se snad oprávněně, ale nikomu z nás se nechtělo na základní vojenské službě vstávat, natož jít na rozcvičku. Kdysi nás na vysoké škole učili, že hned po ránu cvičit není fyziologické- tj.nezdravé. Je třeba nejprve si ujasnit, v jakém se nacházíme století. Také je důležité si uvědomit - kde jsme a proč jsme tam - kde jsme. Když zjistíte, že jste v kasárnách tankového praporu proti své vůli a křičí na vás rychlokvašený politruk, tak máte chuť ten těžký sen zaspat. Někteří z nás kašlali na jeho příkazy a spali dál. Nepříčetný politruk zavolal na pomoc velitele pluku. Ten nás přišel vzbudit osobně. Na palandě ležel doktor přírodních věd - paleontolog, který rozespale zíral zblízka do vztekem vyvalených očí velitele. Nemohl přeslechnout jeho řev, aby vstal a šel na sobotní rozcvičku. V tom okamžiku z něho vypadlo jen udivené : " Dobré ráno ".

Zastaralý T-55 je minulostí, ale v mnohých zemích jezdíflickr.com

Jak jsme se najedli u "nepřátel"

Nebo na divizním cvičení - měli jsme už druhý den všichni hlad, jako vlci. Týlové zabezpečení vázlo a našemu tankovému praporu nepřivezli jídlo pro mužstvo. Možná to byl výcvikový záměr, či spíše neschopnost. Ptal jsem se, jako velitel čety u nadřízených důstojníků. Uklidňovali nás, že kuchyně brzy přijede. Jejich obytný nákladní vůz měl všechno pohodlí a my jsme v letní noci museli spát na tancích. Nikdo nevěděl, jestli v noci nebude poplach a výjezd ze zamaskovaných pozic. Proto jsme nesměli spát v měkké trávě, aby nám někdo nepřejel pásem tanku přes břicho. To už by nikdo z nás hlad neměl a břicho by nekručelo hlady. Všiml jsem si, že důstojníkům minulý den přivezli gazíkem jídlo ve várnicích a tento den taky. My jsme zatím šilhali hlady a měli pořádný vztek. Důstojníci najedení a spokojení dokonce vyhazovali přebytečné knedlíky s omáčkou do trávy. Poprvé v životě jsem přemýšlel, že bych dojedl jídlo vyhozené někým jiným. Ale řekl jsem si, že si zachovám důstojnost a seženu jídlo jinde. Voják se stará a voják má.

Průzkum okolí a úspěch

A tak jsem se večer vydal do okolních lesů na průzkum, protože jsem si řekl, že třeba jinde budou mít lepší zásobování. Vzal jsem si dva ešusy s sebou a osádce svého tanku jsem řekl, že zkusím najít nějaké houby nebo borůvky. Poplach podle našeho průzkumu nehrozil, a tak jsem vyrazil. Kdo se bojí - nesmí do lesa. Nebál jsem se a dával jsem pozor, abych nenarazil na průzkumníky pluků, se kterými jsme se měli na divizním cvičení utkat. Po půlhodince chůze jsem zahlédl u lesa světla a stany neznámých jednotek. Naštěstí jsem správně předpokládal, že budou mít stejné uniformy jako my. Podle bílých pruhů na vozidlech jsem poznal, že jsem se dostal do pozic "nepřátel". Přišel jsem právě včas. Přede mnou stála u polní kuchyně řada vojáků a čekala na vydání jídla. Nenápadně jsem se vmísil mezi ně a nastavil ešus. Vojáci z několika různých praporů se neznali. Dostal jsem jídlo i s kompotem. Rychle jsem se hltavě najedl a šel si pro přídavek. Kuchaři u výdeje se totiž vyměnili, a tak jsem nafasoval druhé jídlo a nastavil drze i druhý ešus se slovy " To je pro poručíka". Kuchař se podíval na mé výložky četaře a s úšklebkem mi vrchovatě naložil druhý ešus. "Ty mu děláš slouhu?". Nedbal jsem na poznámky a spokojeně jsem se nenápadně vytratil do lesa. Spěchal jsem ke své osádce. Ve tmě jsem se blížil k našemu tanku a volal jsem na osádku sedící venku :" Nesu vám jídlo." Odpověděli :"To si děláš srandu, ne ? Holubinky jíst nebudeme". Když dostali ešusy, tak se udiveně ptali:"Kdes to vzal?" S úsměvem jsem odpověděl :"U nepřátel". "To seš borec" pochválili mne. Jak se na vojně říká : "Voják se stará - voják má." Film "Tankový prapor" byl jen malou ukázkou toho, co se v armádě dělo. I tak na armádu vzpomínáme rádi.