Co všechno odnesl čas - ( fotomatiné )

Přítomnost je jen tenká hranice mezi minulostí a budoucností, která běží životem společně s námi. Jak říkali kdysi staří Řekové ." Do jedné řeky dvakrát nevstoupíš. " Tak je to i s fotografiemi, které zachytí v setině sekundy jen okamžik přítomnosti, která se za pár minut stane minulostí. Stejně tak, když čtete třeba blog. Nadpis jsme četli v minulosti a konec článku je ještě v budoucnosti. Ale psychologové občas tvrdí, že za naši přítomnost považujeme  pět minut. Ale to se mi zdá příliš dlouho. Návrat v čase není možný, ale můžeme si prohlížet snímky nebo i filmy z dob minulých. Dávných i nedávných.  Když mají být ve fotoblogu jen vlastní snímky, tak z minulosti jsem použil i staré černobílé fotografie, které jsem sám nafotil. Ale i když nejsou kvalitní, tak jsem je přefotil digitálním aparátem nebo scanerem. Nejsou to umělecké fotografie, ale spíš  jen dokumenty toho, co všechno už odnesl čas. Kdysi dávno jsem fotografoval Waldemara Matušku se skupinou Kamarádi táborových ohňů (K.T.O.) a jeho manželkou Olgou Blechovou - těsně před jejich emigrací. Ale bohužel se mi nedochovala v archivu negativů. Jeho písničku : " To všechno odnes´ čas " většina starších lidí zná.

Bohužel čas odnesl i Waldu. Ale zpívá dál na CD. youtube.com - obal gramodesky

Ať se mládí vydovádí - foto vzpomínky na skákání padákem a .....

Nejdříve jsme si museli padáky sami zabalit, instruktor je zkontroloval a rychle  nástup do letadla.

Starý, ale spolehlivý dvojplošník  AN-2 (Antonov-2) - nazývaný ve slangu parašutistů " Andula "

Fotografoval jsem  v letadle kamarády při prvním samostatném seskoku, a pak jsem skočil taky.

Pak nám otrnulo, a tak  jsme dováděli s padákem na zemi - začátky kateboardingu v Čechách

Taky jsme skákali na lyžích, ale jako amatéři jen kolem 15-ti metrů.  Strach v očích je ale  vidět.

Skákali jsme v atletice do dálky, do výšky i o tyči. Skákali jsme ze železničního mostu do Vltavy u Vraného.

Na vojně jsme se  s kamarády učili jak ničit nepřátelské armády NATO, a dnes jsme kupodivu jeho členy.

( Na fotografii úplně vlevo pozdější sportovní redaktor  Petr Vichnar v brýlích -  náš spolubojovník na VŠ)

Naštěstí je už 67 let po II. světové válce. V Čechách a na Moravě se po celou tu dobu neválčilo. Ale zažili jsme střelbu ruských vojáků na Národní muzeum v Praze. Někteří z nás padli. To všechno odnes´ čas .....