Ach ty ženy a jejich geny

Vztah žen k módě je jednoznačně dán geneticky. Jistě znáte podobné případy z vlastní zkušenosti.  To je má úsměvná vzpomínka. Protože jsem v zaměstnání začínal pracovat později než moje manželka, tak jsem každé ráno ve všední den  odváděl děti do školky já.  Naše malá dcerka se vždy mezi děti do školky těšila, protože i malé "ženské" si rády povídají s kamarádkami. Dříve jsem si myslel, že v raném věku je ženská a mužská orientace dána především výchovou v rodině. Dnes už si to nemyslím. Kdysi byla velkým českým hitem písnička "Holky z naší školky."

Holky i kluci z jedné školky.www.zsmsdolnilanov.cz

Výběr botiček je důležitý.

Spěchal jsem do školky a pomáhal jsem dcerce při oblékání. Posadil jsem ji na židli a rychle jí obouval modré botičky s páskou na přezku. Autobus směřující ke školce nám měl přijet za chvilku na stanici. Dcerka mne sledovala zkoumavým pohledem zkušeného tříletého žabce, který už ví, co je to móda a sladění oblečení s obuví. Měla na sobě  hezké červené šatičky a bílé punčocháčky. Vzal jsem ji za ruku a vedl k východu.  Těšil jsem se, že autobus stihneme včas. Najednou jsem cítil její malou ručičku, jak mne táhne opačným směrem. "Tatííí tam, tam" Myslel jsem, že jsme něco zapomněli, a tak jsme se vrátili do jejího dětského pokoje. Přivedla mne ke skříni a ukázala na velkou těžkou zásuvku, kde byly uložené nové věci obou dětí.

Upřela na mne hypnoticky naléhavý pohled a důrazně se vyjádřila " čejvený, čejvený !! "  Tvářil jsem se, že nerozumím její prosbě. Proboha snad ta holka nechce, abych ji přezouval. Namítl jsem "Musíme do školky, ujede nám autobus". Ale zvedla nožičku a ukazovala mi botičky, které byly modré. Asi někde ve školce absolvovala kurz asertivity a opakovala "čejvený, čejvený" jako zaseknutá gramofonová deska. Chtěl jsem prosadit otcovskou autoritu a zvedl jsem ji do náruče a směřoval  s ní rychle k východu. Ale nasadila těžkou ženskou zbraň - nasadila k pláči. Plačtivě opakovala "čejvený, čejvený". Podíval jsem se na hodinky. Ještě jsme měli malou časovou rezervu. Rezignovaně jsem vytáhl těžkou zásuvku a přesně na místě, kam dcerka ukazovala, se objevily červené botičky, které měly stejný tvar i pásky, jako modré. Asi se jí o červených botičkách zdálo. Nakonec nám autobus neujel a do školky dcerka vkráčela spokojeně.

Dnes studuje na vysoké škole a má stále ráda pěknou obuv. Možná se jednou dočkám vnučky a potvrzení mé teorie , že bude taky naléhavě vyžadovat botičky "čejvený, čejvený"......