Občas máme my Češi tendenci se na slovenské bratry dívat jako na mladšího hloupého sourozence, který od nás neustále potřebuje školit a nechat si udílet dobře míněné rady.
Minimálně po včerejšku budu s takovým apriorním posuzováním našich nejbližších sousedů zatraceně opatrná. Slováci totiž mají něco, co my nemáme, a bojím se, že hned tak mít nebudeme. Richarda Sulíka!
Vzhledem k bývalým sympatiím se mi to neříká snadno, ale premiérka Radičová si prohru zasloužila. Spojit osud určitého návrhu s hlasováním o důvěře vládě je sice běžný instrument, ale vždy je to otázka načasování a především precizní taktiky. Obé bylo v tomto případě krajně nešťastné a předem odsouzené k nezdaru. Richard Sulík a jeho strana SaS naopak prokázali něco, co je v současné Evropě silně nedostatkovým zbožím – sílu ponechat si svůj názor a prát se za něj až do konce, bez ohledu na všemožné tlaky a vydírání, či hraní na city. A dokonce i bez ohledu na možnost ztráty pozice. Sulík dával od samého začátku jasně najevo, že navýšení fondu EFSF nepodpoří. Zcela jasně říkal, že další lití peněz do černé díry jménem Řecko je nepřijatelné a že bude daleko efektivnější a racionálnější zaměřit se na rekapitalizaci bank (mimochodem ještě nedávno to samé říkala i sama Radičová!!!). Radičové tak mělo být od začátku jasné, že Sulíka nepřesvědčí a opozici nedojme – tudíž, že se po hlasování bude vláda poroučet - což je cena, kterou Radičová nikdy neměla být ochotná za euroval zaplatit. Radikální a veskrze iracionální názorový obrat tak slovenskou premiérku přišel pěkně draho.
Velmi zajímavě se zachoval i Paroubkův pobratim, Robert Fico. Jako správný euro-socialista by navýšení eurovalu samozřejmě podpořil, (jeho prachy to přece nejsou). Ale proč by to dělal, když nehlasováním pro návrh mohl potopit vládu. Jak se ukazuje, navzdory všem vzletným kecům o jednotě, solidaritě a sounáležitosti, když dojde na lámání chleba, je vždy bližší košile, než modrý kabát se žlutými hvězdami. Je vždy bližší lokální politický zájem, než velkolepě deklarovaný zájem Evropy. I když to, jestli je schválení EFSF OPRAVDU v zájmu Evropy a tolik skloňované ekonomické stability, to už by bylo na trochu jinou diskusi…
Sulík ve včerejší zkoušce cti jednoznačně obstál. Zcela jasně ukázal, že jsou věci, pro které by zodpovědný politik nikdy hlasovat neměl, byť by cenou za nehlasování byl i pád vlastní vlády. Jasně ukázal, že ne všichni politici v Evropě jsou už zcela mimo realitu, ochotní obětovat cokoli, jen aby Řecko zbankrotovalo o měsíc, tři dny, deset hodin, pět minut a čtyřicet vteřin později. Sulík dokázal, že je lidově řečeno frajer. Leč i navzdory jeho obdivuhodnému postoji nezbývá, než si smutně postesknout: „Ale co je to všechno platné“? Vždyť už teď je jasné, že slovenská Národní rada bude pěkně „po lisabonsku“ hlasovat znovu a znovu a znovu …… dokud se poslanci neumoudří a nebudou mávat tlapičkami dle zadání.
TAKŽE: zapomeňte na svůj názor! Zapomeňte na racionální ekonomické argumenty! Zapomeňte na zájmy daňových poplatníků! Ve vyspělé evropské demokracii ví 5 lidí, co je to jediné správné řešení pro 500 milionů obyvatel. A to jediné správné řešení budou prosazovat za každou cenu, i kdybyste nakrásně nechtěli. Vzpěčujte se, jak chcete, není vám to nic platné. Život ve vyspělé a sofistikované euro-demokracii je prostě skvělý!
