Otvírák k narozeninám aneb Kdy je načase říct chlapovi sbohem…

smutná historka ze života.....................................................................................

„Ahoj, mám pro tebe úžasnej dárek“, řekl mi Drahý hned mezi dveřmi a hrnul se dovnitř. Pak zalovil v tašce a s vítězným úsměvem na rtech mi podal předmět, který jsem při intimním osvětlení zpočátku nedokázala rozpoznat. Když jsem si onen předmět dala blíž k očím, dokonale jsem pochopila, co asi tak prožívají lidé, kteří pod vánočním stromečkem objeví bačkory, svetr s jelenem nebo jinou “praktickou věc“, ze které ani omylem nelze mít radost...

Ale zlatý papuče!!!  Zlatý norský vzory!!! To, co jsem já držela v ruce, bylo daleko horší........

„Tohle není žádnej dárek“, řekla jsem. „To je otvírák na konzervy“.

„No počkej“, opáčil Drahý, „to ale není jen tak obyčejnej otvírák na konzervy. To je speciální otvírák na konzervy. Je ze Švýcarska a byl hodně drahej. Hele, skoč si nahoru pro konzervu a já ti ukážu, jak se to dělá.“

Naštvaně jsem Drahému opáčila, že nikam nahoru pro žádnou konzervu skákat nehodlám.

„Ne, rozhodně si nahoru pro tu konzervu dojdi“, trval on na svém. „To něco uvidíš. Ten otvírák je totiž naprosto nepřekonatelnej, to je Rolls Royce mezi otvíráky….“

„N.I.K.A.M.  N.E.J.D.U“, zopakovala jsem co možná nejvíc zřetelně, aby mi dobře porozuměl. „Nemíním trávit dnešní večer a svoje narozeniny otvíráním konzerv!" Odložila jsem otvírák na poličku vedle postele a nabírala síly k položení zásadní otázky celého večera….. „Jak tě, proboha, napadlo koupit mi zrovna otvírák?“

Odpověď Drahého byla naprosto odzbrojující: „Když já jsem ti chtěl dát něco, co ti vydrží napořád. A až budeš jednou stará a já už tady nebudu, tak si na mne vzpomeneš a budeš si říkat: Tenhle otvírák mi kdysi dal ten můj stařeček…“.V tu chvíli jsem si představila samu sebe za takových čtyřicet let….. jak s bílými vlasy a knírkem pod nosem chystám v puntíkované zástěře kočkám žrádlo z plechovky a otvírám onu plechovku právě otvírákem od svého „stařečka“, na kterého se slzou v oku vzpomínám, zatímco sypu žrádlo kočkám do misky. A to ještě v tom lepším případě. V horším případě, mi totiž na stará kolena bude v bytě řádit ten Němec, který starým lidem tak rád schovává věci – takže ten otvírák už třeba ani nenajdu...

Řeknu vám,…při oslavě sedmadvacátých narozenin skutečně neexistuje optimističtější výhled do daleké budoucnosti, než právě tento:-) Takže bylo definitivně po náladě. Když někdo naštval babičku Boženy Němcové, tak ho poslala k šípku. Já měla sto chutí poslat Drahého k Písku, kde bydlí. Měla jsem sto chutí mu říct: "Sbal si ten úžasný švýcarský otvírák, sbal si sám sebe a sbohem!"  Měla jsem sto chutí mu to říct, ale prostě to nějak nešlo…

Nakonec jsme se s Drahým dohodli na kompromisu. On si odveze zpět svůj Rolls Royce mezi otvíráky na konzervy a až se příště uvidíme, tak mi dá skutečný dárek.

Nejsem nijak zvlášť náročná, ale je třeba uznat, že taková kabelka od Chanelu je rovněž něčím, na co se dá i po letech s láskou vzpomínat a co při šikovném výběru vydrží napořád – a hlavně z toho má člověk radost!

Těšila jsem se, až mi pražská multikina opožděně darují k narozeninám premiéru hororu Halloween II, na který se hrozně těším. Po včerejším večeru jen doufám, že hlavní hrdina, Michael, bude své oběti i nadále likvidovat „konzervativně“ nožem a že v rámci inovací nepřesedlá třeba na úžasné švýcarské otvíráky na konzervy. Z vlastní zkušenosti totiž vím, že i těmi lze člověka naprosto dokonale odrovnat:-)

PS: pokud jste i Vy byli někdy svou polovičkou podarováni nějakým zajímavým předmětem, podělte se o své zážitky v diskusi…