Obhajování neobhajitelného je poměrně oblíbená intelektuální disciplína, která s sebou ale nese hned dvojí potíž. Zaprvé – nedá se nikdy vyhrát!
A za druhé, v marné snaze vyhrát se pak lidé uchylují k argumentaci, která je notně přitažená za vlasy. Té jsme ostatně byli svědky od samého začátku současné migrační krize, a po silvestrovských útocích, světe div se, nepolevila. Spíše naopak! Namísto přiznání chyby doslova gejzír nepoučitelnosti, popírání, relativizování. Namísto pokusu o něco, jako je omluva, jen přechod do útoku. Pro jistotu frontálního! Skoro se zdá, jako kdyby si někteří lidé z obhajování neobhajitelného udělali takovou malou živnost, v horším případě velké zlaté tele…
Tak třeba známý bulvární novinář a překvapivý novopečený filantrop v jedné osobě, Pavel Novotný, zašel ve svém „šlechetném boji“ asi nejdále. Na svém Facebooku o útocích a převážně jeho ženských obětech, napsal: „Opilé a rozvrkočené se po půlnoci potulují po ulici a diví se, že je někdo osahává. Spořádaná muslimka by se nikdy takto nechovala, oni to neznají, tak si to možná špatně vyložili.“
Na jednu stranu je hezké, že když bulvár, jehož je Novotný výraznou součástí, přispěl k tomu, že si to známá zpěvačka namíří rovnou pod kola projíždějícího vlaku, tak že cítí alespoň potřebu to odčinit nějakou altruistickou aktivitou. To se dá i celkem pochopit – špatné svědomí umí být mrcha! Ale nelze se zbavit dojmu, že za zrovna dvakrát šťastný konec tohle úsilí uchopeno nebylo. Stát si za svým pomýleným názorem do té míry, že zaměním viníka za oběť a naopak, to už vyžaduje extra dávku povýšené ignorance a s dobročinností nemá mnoho společného.
Je totiž úplně jedno, co si dovolí nebo nedovolí „spořádané muslimky“! Německo není muslimská země a ženy tu zkrátka nenosí burku, nýbrž minisukně. A ten, kdo se s tímto faktem musí popasovat a chovat se podle něj, nejsou Němci, ale žadatelé o azyl.
S touto logikou bychom mohli za chvíli obhajovat krádež tvrzením, že dotyčný provokoval třeba drahým autem, a tak si vlastně zasloužil, být okraden. Pokud ve snaze obhajovat neobhajitelné, zajdeme až tak daleko, že budeme tvrdit, že oběť si útok zasloužila, obávám se, že se pomalu ale jistě dostáváme někam, kde by civilizovaná společnost tak úplně být neměla!
Po Novotném svou svéráznou špetkou do mlýna přispěl i novinář Martin Hekrdla. Ten zase diskusi okořenil smělým tvrzením, že uprchlíků přišel do Německa přibližně milion, ale obviněných útočníků přece bylo „jen“ 18. Nevím, ale vzhledem k tomu, že obětí útoku jsou stovky, bych řekla, že kdyby to všechno mělo zvládnout jen 18 osob, tak by se muselo jednat o hotové supermany! Navíc je v tomto případě diametrální rozdíl mezi tím, kolik lidí čin spáchalo a kolik bylo následně zadrženo, ale tento fakt pan Hekrdla asi neuznává. Namísto toho se zřejmě domnívá, že všichni příchozí s násilnými sklony (či úmysly), se dostatečně vyventilovali už na Silvestra a teď bude lidově řečeno pokoj… Jen budoucnost ukáže, jak moc se i v tomto případě zase podařilo „trefit kozla.“
A do třetice Martin Fendrych. Ten pro změnu ve svém komentáři hbitě přispěchal se statistikou, kolik % českých žen se už někdy setkalo s násilím. To je také hezký způsob obhajoby neobhajitelného, ale má dva problematické momenty. Za prvé: srovnávat statistiky za celou Českou republiku se silvestrovskými útoky, je jako srovnávat hrušky a jabka (nevěřím, že by si toho pan Fendrych nebyl vědom). Daleko zajímavější a srovnatelnější by však bylo, kdyby pan Fendrych ukázal statistiky, jak to vypadá s násilím na ženách v těch zemích, odkud pocházeli autoři útoků. Tedy jak si v této otázce stojí třeba taková Libye, Sýrie, nebo případně Irák… Jenže věrohodné statistiky tohoto fenoménu buď tak úplně neexistují (proč asi…) nebo z nich vycházejí taková čísla, která by páni Fendrychové nepublikovali ani na mučidlech (protože taková čísla by pak pravděpodobně vysvětlila i ten silvestrovský incident)! Ale za druhé - i kdyby byl každý druhý Čech nebo Němec sexuální násilník, co to znamená? Dává to snad právo někomu dalšímu takové činy páchat? Ospravedlňuje to nějak ty silvestrovské útoky? Máme si snad říct: „Fajn! Když mohou násilí páchat rodilí Němci, proč by neměli mít stejné „právo“ ho páchat i přistěhovalci? Fakt je tohle ten typ argumentu, který chceme používat? Zvláště, když tito násilníci žádají o azyl, o to, aby je společnost přijala? Odpověď na všechny otázky je jednoduchá. Prosté NE!
Jenže ono je zřejmě fuk, kolikrát odpovíte ne. A vlastně je nejspíš i jedno, kolik dalších Kolínů nebo Hamburků (nedejbože Paříží) v přímém přenosu usvědčí nepoučitelné z omylu. Ve snaze obhájit neobhajitelné už totiž zašli příliš daleko, než aby teď našli kuráž a přiznali svou chybu. A tak si zkrátka musíme zvykat na to, že ať se v budoucnu stane cokoli, reakcí budou vždy jen další zběsilé až zoufalé argumenty. Argumenty tím zběsilejší a zoufalejší, čím závažnější bude situace, do které nás dostala nepoučitelnost nepoučitelných!
