Nejsem žádný odborník na detektor lži, ale dovolím si shrnout, co jsme se díky němu o kauze Kočí, Bárta&ABL Company dozvěděli. Dozvěděli jsme se, že jsme se nedozvěděli zhola nic.
Ti z nás, kteří si mysleli, že věci se ve skutečnosti odehrály trochu jinak, než jak tvrdí slečna Kočí, si to mohou myslet i nadále. Osmnáct nepravdivých a téměř čtyřicet velmi pravděpodobně nepravdivých odpovědí k tomu postačuje zcela bohatě.
I ti, kteří věří verzi Kristýny Kočí, mohou dál hájit svou pravdu s odůvodněním, že poslankyně byla vystavena tlaku, který výsledky testu zkreslil.
„Byla bych blázen, kdybych šla na detektor lži a chystala se lhát. Vždyť mě tam přece nikdo nenutil chodit“, prohlásila Kočí. Jenomže, na schůzku do kavárny Segafredo, o níž údajně věděla, že na ní bude nahrávána, jí přece také nikdo nenutil chodit!!! Přesto šla! Nikdo jí nenutil, aby říkala věci, ze kterých některým politikům ještě dnes naskakuje husí, kachní i vepřová kůže dohromady. Přesto je říkala!
Těžko tedy odhadnout, co poslankyně Kočí při svém rozhodování používá. Brilantní logika to ale evidentně nebude…
Pokud jde o vyšetření na detektoru lži, nechť policie spočítá, na jakou částku jí (vlastně nás) celá tato legrácka přišla, a výslednou částku ať vyfakturuje – hádejte komu. Konec konců, neexistuje věc, která by se v pekelně drahé kabelce vyjímala lépe, než pekelně drahé výsledky z detektoru lži, které mají asi stejnou validitu, jako předvolební sliby Věcí veřejných.
