„Cesta do pekla“. Tahle Topolánkova slova na adresu Baraka Obamy spustila mediální poprask. Co na Topolánkově výroku tolik vadí?
Že ho řekl jako šéf Unie? Jako premiér malého středoevropského státu? Nebo zkrátka vadí kritika Obamy obecně? Možná ano, ale daleko spíše je důvod jinde.
Největší problém je v tom, že Topolánek řekl ryzí pravdu! A říkat otevřeně pravdu, to se, zvláště v Evropské unii, moc nenosí. Pravda se přece musí říkat opatrně! Jemně! Tak zaobaleně, až se nakonec pravda vytratí a zbudou jen obecné fráze, které nikoho neurazí...
To, jak moc měl Topolánek pravdu, se teprve ukáže. Ale, kde už bude tou dobou Topolánkovi konec…? Dost možná, že právě v Bruselu. Nebo Štrasburku, kde ho pak budou evropští chlapci uznale poplácávat po zádech za to, že kdysi veřejně vypálil, co si všichni jen potichoučku mysleli.
Na Obamově plánu jsou, mimo jiné, špatné dvě věci. Stejné dvě věci, které jsou špatně pro jakékoli zadlužování státu, kdekoli na světě a v jakékoli době.1) politici neutrácejí nějaké anonymní státní peníze, ale peníze nás všech2) dluhy politiků budou splácet další generace. Generace, které nezavinily ani krizi, ani vítězství těchto politiků. A v případě peněz, které do ekonomiky lije Obamův plán, těm příštím generacím fakt není co závidět!
Ale na druhou stranu, miliony Američanů ve volbách svobodně rozhodly, že raději půjdou cestou, třeba i do pekel, s Obamou, než cestou méně trnitou s McCainem. A to je třeba brát v úvahu. Bez ohledu na to, že Obamovo vítězství bylo nejvíce ze všeho vítězstvím politického marketingu. Vítězstvím touhy po změně, bez sebemenšího ohledu na to, jaká změna to bude a co přinese.Vítězstvím „vize“ natolik široké a obecné, aby si v ní v podstatě každý mohl nalézt něco pro sebe. Vítězstvím umělého obrazu mesiáše, nad člověkem z masa a kostí…
Nicméně, doba Obamova hájení, či líbánek s médii končí. Kritika se ozývá, byť zatím spíše opatrně. Preference klesají. Jak se z bájného mesiáše bude postupně stávat chlap z masa a kostí, budou preference klesat dál… A nepochybně se na adresu Obamy dočkáme daleko ostřejších výroků, než byl ten Topolánkův. Jenže, to už budou takové výroky v módě.
Zbigniew Brzezinski ve své knize The Choice: Global Domination or Global Leadership napsal zajímavou myšlenku (nepřepisuji doslovně): „Americká superpower jednoho dne skončí. Bude to pravděpodobně později, než by si přáli její kritici, ale nepochybně dříve, než si myslí většina Američanů.“
Možná by si měl Obama knihu poradce Brzezinskeho přečíst. Možná, že má Brzezinski pravdu. S Obamou je k tomu každopádně našlápnuto. Bez ohledu na to, jak moc bude platit God Bless America, totiž vždy bude daleko více platit, že co si zvolíš,
to máš…
