Kalousek Topolánkem

Je bohužel smutným faktem – a tento fakt je podložen volebními výsledky – že jisté části populace hrubiánství v politice prostě imponuje.

A tak se na české politické scéně objevovalo a objevuje několik politiků, kteří svým obhroublým chováním sice budí nevoli většiny veřejnosti, ale pár bodrých chlapců jim za to v občerstvovně IV. cenové skupiny vždy rádo zatleská.

Před lety to začalo Milošem Zemanem. Pro urážku nešel daleko, ale na druhou stranu je nutné uznat, že jeho bonmoty, když nic jiného, alespoň nepostrádaly jistou dávku vtipu. V následujících letech defilé neurvalců pokračovalo Jiřím Paroubkem, Davidem Rathem a Mirkem Topolánkem. V případě prvých dvou mužů jsem se s tím, coby nevolič levice, ještě nějak srovnala. Nepovažovala jsem to tak zcela za svůj problém, protože politická existence Paroubka s Rathem nebyla důsledkem mého volebního chování. Pokud šlo o Topolánka, tam už to bylo, bohužel, o něčem jiném. Jeho notně hulvátské vystupování, kdy ukazoval na kdekoho vytrčené prostředníčky, svých spolustraníků se žertovně dotazoval, zdali zase vymysleli „nějaký pí*oviny“, či jeho legendární výrok z tiskové konference vlády:“ si kretén, ty vole“, to vše do liberálně-konzervativní strany prostě nepatřilo. Když se nad Topolánkem zavřela voda, zmizelo spolu s ním i něco, co by se na pravé části politického spektra z podstaty věci vyskytovat nemělo. Leč, jak se ukazuje, nezmizelo to na dlouho a už vůbec ne definitivně …

Topolánkovo místo, zdá se, intenzivně zaplňuje Miroslav Kalousek z TOP 09. Nejprve na ulici zfackuje pokřikujícího uličníka a následně vynadá dvěma europoslancům do idiotů, jen proto, že si dotyční pánové dovolí upozornit na to, že Kalousek kašle na jednání ECOFINu. Kalousek se zkrátka pomalu ale jistě stává Topolánkem, což je to úplně poslední, co by česká pravicová scéna potřebovala. V jistém ohledu je to ale docela zajímavé. Dnes už se na to totiž hodně zapomíná, ale byl to právě Topolánek, kdo se v rámci vypořádání s vnitrostranickou opozicí rozhodl Kalouska politicky reinkarnovat po jeho smrtící povolební eskapádě Národní fronta II., a instaloval ho na Ministerstvo financí. Nebýt tohoto Topolánkova kroku, znal by dnes jméno „Miroslav Kalousek“ už jen pracovník armádního skladu padáků anebo skutečný politický fajnšmekr. 

Stejně, jako se to stalo Topolánkovi, i Kalouskovy nervy v poslední době ujíždí jak Fernando Alonso na okruhu v Monze. Jen důvod bude u obou pánů pravděpodobně jiný. Zlí jazykové tvrdí, že v Kalouskově případě za to prý může nadměrná konzumace tekutin s vysokým obsahem alkoholu. Kdo ví, ale pokud mají zlí jazykové pravdu, pak by měl Kalousek prožít podzim politického života pod dohledem statného ošetřovatele Leoše Hegera. Neboť jak pravil Kendy ve filmových Básnících: „Když alkohol, tak jen z rukou lékaře“. Jinak Kalouska velmi brzy potká stejný osud, jako Topolánka. No… ne, že by mi to osobně nějak vadilo…