Evropští Špidlové a jejich batoh s kamením

Tak nás ve včerejších zprávách Šidlovic Voloďa přesvědčoval, že Evropská unie se musí dále politicky integrovat, neb kdyby se neintegrovala, tak hrozí, že si ji expandující Čína a Indie dají k večeři místo kung paa a kebabu.

 Bylo docela zábavné slyšet taková slova od Špidly, protože to byli a jsou právě lidé Špidlova ražení - socialisté všech barev - kteří budou příčinou toho, že i politicky sebevíce integrovaná Unie, nejen že nebude v globální konkurenci schopna obstát, ale hlavně, bude v příštích letech mít co dělat, aby své ekonomické problémy vůbec ustála.  

Jsou to socialisté, obdobného (či ještě horšího) ražení jako Špidla, kteří neustále udržují při životě sen o evropském státu blahobytu, aniž by si uvědomovali, jak rychle se tento sen změnil v noční můru. Jsou to lidé Špidlova typu, kteří západní společnost naučili dluhy dělat, ale NE je splácet. A jsou to evropští socánci Voloďova střihu, kdo neustále věří, že čím bude ekonomika více spoutávána regulacemi, nařízeními, příkazy a zákazy, tím lépe bude fungovat a konkurovat státům, kde téměř žádné regulace, nařízení, příkazy a zákazy nejsou. A v neposlední řadě, jsou to politici Špidlova typu, kdo stále věří, že klíčem k ekonomickým úspěchům je zdanit lidem jejich práci, schopnosti, úspěch a v málem i nos mezi očima.    

Evropští Voloďové tak politickou integrací jen odvádí pozornost od toho, co by pro EU mělo být skutečně důležité. Problémem Evropy totiž ani v nejmenším NENÍ nedostatečná politická integrace. Problém je jinde:

Je to v podstatě totéž, jako kdybyste na start závodu na 100 metrů překážek postavili špičkově vytrénovaného atleta, který by měl na zádech batoh s deseti kilogramy kamení. Je jasné, že by onen atlet závod prohrál, zatímco ti, kteří s žádnou nesmyslnou zátěží neběželi, by uspěli. Onen vytrénovaný atlet by prohrál a příčina této prohry by nebyla v kvalitě nebo barvě batohu, ani ve tvaru kamení, které v něm měl. Od další prohry v závodě, tak atleta neochrání to, že si zakoupí nový, barevnější a vylepšenější batůžek a naplní ho deseti kily nejdražšího mramoru. Neochání ho ani to, že založí Unii běžců s batohy a kamením.

Zachrání ho jen jedno jediné – a sice, že mu dojde, že běhat přes překážky s batohem je pěkná "volovina" a že je potřeba batoh buď úplně zahodit, nebo ho alespoň z podstatné části vyprázdnit.  

 Na naši socialistickou matičku Unii je však takové rozhodnutí až příliš racionální, a proto neproveditelné. Namísto toho budou unijní politici stále stavět svého vytrénovaného borce na start pomyslného závodu s velkou krosnou na zádech, ve které bude osvalený nebožák vláčet bilionové dluhy, (které nadělali evropští Špidlové), všežravý sociální stát a rozežrané voliče, zvyklé na své sociální výdobytky. A aby toho ještě nebylo málo, přibalí Špidlové do batohu také veškeré socialistické restrikce, omezení a nařízení, které moudrý stát potřebuje, aby mohl ekonomiku moudře vést ke světlým a ještě světlejším zítřkům. Pak bude už jen otázkou času, než atlet definitivně klesne k zemi a zaryje se nosem hluboko do antuky, zatímco Číňan s Indem zmizí v nedohlednu.    

Pokud tohle evropští Špidlové nepochopí, pak nás ani deset Lisabonů a deset evropských prezidentů  nespasí. Pokud tohle evropští Špidlové nepochopí, bude za pár let – i s Lisabonem a evropským prezidentem – celý slavný evropský superstát v pr…… (to neslušné místo nechť si čtenář laskavě doplní sám…).