Je pátek, pozdě odpoledne. Celá budova Krajského úřadu je potemnělá. Jen v té největší kanceláři se ještě svítí…
Za stolem sedí David. Před sebou má hromádku dopisů od občanů. Jsou to převážně žádosti o příspěvek. Ze štůsku obálek vytáhne první a čte:
Vážený pane hejtmane, nepřispěl byste mi ze svého hejtmanského platu, který jste tak štědře slíbil rozdat mezi poddaný lid, na dovolenou? Nejlépe na Bahamách. Od doby, co vypukla finanční krize, jsem tam nebyl….S pozdravem a nehynoucí úctou, sponzor Vašich předvolebních dárečků,F. Slanina, podnikatel. David se naštve, dopis zmuchlá a zahodí do koše.„Jen si klidně dělej šoufky, ty modrej provokatére. Já ti dám Bahamy! Počkej, až vyhrajeme volby! Budeš rád, když ti zbudou prachy, aby sis se starou prohřál kosti v kempu v Chorvatsku…“Znechuceně se podívá na hromádku žádostí o příspěvek. Rukou je všechny odhrne stranou, pro případ, že by tam takových vypečených Slaninů bylo víc… „Tohle mi byl čert dlužen. To jsem si teda naběhnul“, pomyslí si David. „Člověk ve volební euforii před nějakým novinářem plácne, že chce jeden ze svých platů rozdat chudině a takhle to dopadne…Zeman měl pravdu, novináři jsou blbci. Vůbec mě nepochopili. Já jen chtěl, aby v novinách napsali, že budu rozdávat prachy a udělali mi tak skvělou PR. Nic víc jsem po nich nechtěl. Měli to jen napsat, pak na to honem rychle zapomenout, nikomu to moc nepřipomínat a hlavně se na nic nevyptávat a v ničem se moc nešťourat. Namísto toho se teď v novinách dočítám, že se chystám rozdávat míň, než jsem slíbil. Taková drzost! Copak kradu? Lidi si asi myslí, že když je člověk exministr, poslanec, hejtman, soukromý lékař a podnikatel, že má na rozdávání. Kdepak, lidi jsou dneska hrozně nenažraný. Podáš jim prst a schramstnou celou ruku. Jako by nestačilo, že jsem tak hodnej a platím lidem, z jejich daní, v krajských nemocnicích poplatky. Jako by nestačilo, že těch osm mega, co ta legrace měsíčně stojí, mi bude v krajském rozpočtu zatraceně chybět! Ale vysvětlujte to novinářům a lidem. To je marný. Stejně marný jako vysvětlovat Jirkovi, jak si má správně uvazovat kravatu…. Popravdě řečeno, ty poplatky mi byl taky čert dlužnej! Dyť to byl přece můj nápad, začít platit poplatky. To já s tím přišel. Jenže pak přišel Julínek a sprostě mi tenhle nápad vyfouknul. A stálo ho to hlavu! Dobře mu tak, aspoň si bude pamatovat, že se nevyplácí krást cizí nápady. Ale je to vlastně dobře, že s tím začal Julínek a ne já. S takovým nápadem bych v Lidovém domě asi pěkně narazil. Ne, že by mi na partičce z Lidového domu kdovíjak záleželo. Ale je pravda, že po tom, co jsem mrhal svým talentem v ODS a v odborech a kdovíkde ještě, až socialisti uměli můj talent náležitě využít. A náležitě ocenit. Jo, s placením se na to v ČSSD musí jít opatrně! Havel přišel s nápadem platit školné na VŠ. Jirka se rozčílil, až se mu z toho narovnala kravata a s Havlem pěkně vyběhnul. Za trest ho teď posílá do Evropského parlamentu. Kam by asi Jirka za trest poslal mě? Do VZP? Proboha! Hrozná představa! Ale, na druhou stranu….mohl bych vyházet lidi, kteří mi už dlouho pijou krev….Ale co, pár měsíců si počkám, až budu zase ministr a vyházím je stejně! Havel si to vlastně taky zavinil sám. Jirka nám na schůzích několikrát výslovně říkal, že se po nás žádná aktivita a iniciativa nechce. Že jediný, co se po nás chce, jsou tiskový prohlášení. Čím víc, čím častěji, tím líp. Jo, to je dobrej nápad. Taky hned jedno napíšu.“ David se chopil oranžové propisky a začal psát: Vážení občané, děkuji za vaše dopisy, v nichž mne žádáte o finanční pomoc. Z tepla svých kanceláří a z pohodlí vypolstrovaných, kožených křesílek s vámi hluboce soucítím. V mé moci však, bohužel, není pomoci všem, a tak každému pisateli alespoň poštou, na útraty KÚ, pošlu svou fotografii s vlastnoručním podpisem. V obzvláště naléhavých případech pisatele odměním oranžovou volební šálou ČSSD, aby dotyčný přežil letošní tuhou zimu ve zdraví. Držte se, jsem s vámi. Váš David. Když David dopsal, odložil oranžovou propisku a zhasl lampičku na stole. Byla už skoro noc. A celý Krajský úřad se ponořil do tmy….
