Svůj páteční euro-reparát složili Irové na výbornou. No vida, že to šlo. Ani to moc nebolelo. Stačilo jen trochu přitlačit Iry ke zdi a je to.
Ale to pravé tlačení ke zdi teprve přijde. Na řadě je totiž náš pan prezident. Podle informací z dnešního tisku je plán „Brusele“ jasný. Nevyvíjet na českého prezidenta žádné přímé tlaky, ale snažit se proti němu popudit veřejnost a vytvořit dojem, že Václav Klaus je se svými postoji v Evropě osamocen. Jinak řečeno, Brusel bude na nás tlačit tak dlouho, dokud nezačneme my tlačit na Klause a nedotlačíme ho k tomu, že Lisabon podepíše.
Doteď jsme znali demokracii přímou a nepřímou. Brusel ale zavádí nový fenomén – takzvanou tlakovou demokracii (pressure democracy). Pokud vám slova pressure a democracy připadají neslučitelná, tak se nenechte mýlit. Tlaková demokracie je podle bruselské politické „elity“ naopak vyšší, ušlechtilejší formou demokracie. Zkrátka necháte demokratické instituce demokraticky rozhodovat, a když nerozhodují v souladu s tím, co vám se hodí do krámu, tak na ně vyvinete patřičný tlak, aby své rozhodnutí „přehodnotily“.
Například řeknete, že budou znovu hlasovat tak dlouho, dokud nerozhodnou, jak mají. Nebo řeknete, že přijdou o post eurokomisaře. Nebo třeba zahrozíte, že jim utnete evropské fondíky. A nebo dokonce prohlásíte, že se daná země svým postojem odsouvá na okraj Evropské unie, (propána, taková katastrofa!!!).
Za sebe říkám, že:
je mi úplně jedno, jestli bude někdo cíleně vytvářet dojem, že Václav Klaus je se svými názory v Evropě osamocen. Sir Winston Churchill svého času řekl, že když mají dva lidé stále shodné názory, je jeden z nich zbytečný. Svatá pravda, která jen dokládá, že ve skutečnosti jsou daleko nejvíce zbyteční všichni ti chlapci a děvčata, kteří tvoří módní evropský mainstream.
Je mi jedno, že se k poštěkávání proti prezidentovi přidá i řada českých politiků a tragikomických figurek (typu senátorky Gajdůškové) – pro voliče je to konec konců dobře. Alespoň budou mít jasný návod, koho napříště v žádném případě nevolit!
Je mi jedno, že samozvaný expert Mr. Pehe zavaří klávesnici při sepisování ubohých hanopisů na prezidenta, (které pak vyvěsí na aktuálně.cz nebo mu je z lítosti a protekce otisknou v Právu) – osobně by mi totiž daleko více vadilo, mít za prezidenta člověka, kterého by Mr. Pehe chválil.
Je mi jedno, pokud Česká republika přijde v rámci uplatňování pressure democracy o post eurokomisaře, či o peníze z evropských fondů. Takový čin by totiž o kvalitách našich partnerů v EU podal zcela vyčerpávající informaci…
Příznivci vstupu do EU argumentovali tím, že členství v Unii nám umožní aktivně ovlivňovat a utvářet pravidla hry. Neschválením Lisabonu proto nyní máme jedinečnou možnost pravidla aktivně ovlivnit. Vlastně je to zároveň ta vůbec poslední možnost cokoli ovlivnit. Držme proto palce Václavu Klausovi, aby v sobě našel dostatek sil a Lisabon NEPODEPSAL! Jeden z bloggerů napsal před pár dny článek s názvem: Bůh žehnej Irsku. Oč méně Bůh ve čtvrtek a pátek žehnal Irsku, o to více by nyní měl žehnat Václavu Klausovi. Protože pokud i pan prezident tlaku podlehne, bude se jednat o definitivní vítězství pressure democracy nad demokracií, jak ji známe.
