Záhada neexistujících uprchlíků

Slýchám názory, že u nás se nic neděje, k nám přece žádní „uprchlíci“ nemíří, náš sociální systém pro ně není atraktivní, tak proč to řešit. Jestli tu jsou anebo nejsou, toť otázka. Nebo spíš záhada

Naše vláda schválila na integrační program pro imigranty-uprchlíky z muslimských zemí půl miliadry korun. To by tedy znamenalo, že tu buď jsou anebo se očekává jejich brzký příchod. Ale oficiálně jsme jich přijali sotva pár desítek a podle vyjádření ministra vnitra letos žádné další nepřijmeme. Faktem je, že azylová centra zejí prázdnotou a jejich zaměstnanci hrají na těch pár jednotlivců přesilovku.

Ale pokud tu (až na pár vyjímek) nejsou a žádní další nebudou, tak proč a na co byla vyčleněna ta pěkná sumička? Jakým způsobem bude vláda integrovat imaginární imigranty?

Začátek letošního léta jsem strávila v západní Evropě. Tři týdny cestování po Německu, Francii, Španělsku a Portugalsku. Po návratu do Čech mě čekal kulturní šok. Začala jsem v Praze potkávat nečekaně mnoho Afričanů a Arabů, kteří očividně nebyli turisté. Narážela jsem na ně na každém kroku a podstatně častěji než na své prázdninové cestě . Měla jsem pocit, že jsem nebyla pryč jen 3 týdny, ale minimálně 3 roky. Všechno je najednou jinak a je jich tu čím dál víc. Z drtivé většině muži ve věku nabitém testosteronem. Jen zcela vyjímečně jsou obklopeni zahalenými „kuželkami“.

Vidím 2 vysvětlení. Buďto nám je sem „vozí“ vláda, potažmo vládou podporované (ne)ziskovky potají a nenápadně, abychom o tom nevěděli, abychom si toho nevšimli zbytečně brzo a nemohli tak zareagovat včas. Anebo sem jezdí sami imigranti (instruovaní dobrovolníky z (ne)ziskovek) utrácet štědré sociální dávky z např. Německa a naše vláda nemá tušení, co se na našem území děje. Ani jedna z těchto eventualit se mi pranic nezamlouvá.

Z tábora „vítačů“ se ozývají výkřiky typu, že máme morální povinnost imigranty přijímat a oni že mají právo tady (v Evropě) žít podle svých kulturních tradic. Ne, nemáme a nemají. Naopak musíme pečlivě zvažovat koho a jestli vůbec chceme přijmout. Není přece možné, abychom přijali někoho, kdo si vynucuje vstup do země zapalováním pneumatik a vyhrůžkami. A pokud už nějakého migranta přijmeme, tak ten musí mít povinnost dodržovat naše zákony a to bez pardonu.

Protože morální povinnost máme jedině ke své rodině, vlasti, ke svým dětem, abychom jim předali naši zemi svobodou a relativně bezpečnou, kde právo stojí na straně poctivých lidí a je vymahatelné.

Nechci svým potomkům předat zemi rozvrácenou nenávistí a násilím zvrácené ideologie, kterou si prchající přinášejí s sebou ze svých původních zemí.

Chci, aby Česká republika byla i za 50 let zemí českou (a moravskou a slezskou), zemí hrdou a sebevědomou, a zemí sekulární odkazující se k antickým, židovským a křesťanským kořenům.