Na dnešná návštěvu jsem si přichystala dvě rotundy z 1.poloviny 13.století, tedy ze samotného konce období románské architektury. Obě převzaly celou řadu stylově vyzrálých, pozdně románských výzdobných prvků. A každá z nich má své kouzlo.
Kostel s rotundou v Želkovicích
První z nich, rotunda Sv. Petra a Pavla, se nachází v Želkovicích, maličké vísce čítající něco málo přes 80 obyvatel. Stojí na úbočí Českého středohoří, jehož jihozápadní část je charakteristická reliéfem kuželů a krátkých hřbetů vzniklých vulkanickou činností ve třetihorách. Mezi geologicky nejvýznamnější lokality této oblasti patří Kamenná slunce, zajímavý důsledek explozivního vulkanismu.
Samotná rotunda s jednoduchou východní polokruhovou apsidou byla vystavena kolem roku 1230. V letech 1852–53 byla ke kostelu přistavěna pseudorománská loď podle plánů stavitele Wetzla. V roce 2010 proběhla rekonstrukce za účelem obnovy a zhodnocení kulturního dědictví venkova.
Přijíždíme po silnici od Prahy. Rotunda je vidět už zdaleka. Čerstvě omítnutá, krásná, zářivá. Chvíli ji podezřívám, že to snad ani nemůže být ona, vždyť jsme přece ještě daleko.
Ale je to ona. Trůní na vysokém ostrohu nad vesničkou. Na to lidské hemžení opakující se od věků shlíží z nadhledu. Je obklopena nevelikým hřbitůvkem a ten zas nevysokou zídkou. Mám pocit, že jsme se ocitli v jiném světě. Na míle vzdáleném dnešní době. Do kostela vstupuji až s nábožnou úctou. Všechno tu dýchá historií. Z hřitůvku krásný výhled do kraje. Do překrásného kraje plného kopců na jejichž vršcích se často tyčí zříceniny. Bezejmení svědkové dávných věků. Říkají jim tu prostě hrádek. A téměř každá vesnice má ten svůj.
Z omítky rotundy vystupuje kamenná hlava tatarského nájezdníka. I přes četné necitlivé stavební úpravy zůstala tato, naštěstí, zachována a ještě dnes na nás může pouštět hrůzu.
Dalším zastavením je rotunda Narození Panny Marie v Holubicích (některé pramenyji uvádějí jako Nanebevzetí PM).
Starobylá obec leží na historicky významném území. Na jihovýchodě se rozprostírá legendární Turské pole a památný Levý Hradec, na západě starobylé hradiště Budeč a nesmíme zapomenout ani na horu Říp na severozápadě.
Ves samotná patrně vznikla ve starší době hradištní, ale první doložená písemná zmínka o obci pochází z období let 1202-1207, kdy český král Přemysl Otakar I. odstoupil kapitule pražské katedrály sv. Víta zbývající pozemky v Holubicích. Větší část obce tedy již byla v té době jejím majetkem.
Rotunda byla postavena z kvádříků z kopaninské opuky pravděpodobně někdy v 1.čtvrtině 13.století. Vzhledem k nedostatku písemných pramenů a archeologických výzkumů nevíme, zda na tomto místě již dříve nestál starší sakrární objekt.
Původní rotunda sestávala z válcovité lodi a východní apsidy. Apsida byla zdobena třemi slepými arkádami, ve kterých se pravděpodobně nacházela tři románská okénka. Celou stavbu pokrývala kuželovitá střecha tvořená ploše štípanými deskami opuky a na jejím vrcholu se tyčila lucerna.
Někdy patrně v průběhu 3.čtvrtiny 13.století byla přistavěna jižní apsida. K tělu rotundy byla připojena lomenou arkádou na jejímž vršku se skvěl reliéf M + N (Mariae Nativitatis).
Nevíme, zda na přelomu století nebo počátkem 14. století dostala rotunda na severní straně další přístavbu, tentokráte čtvercového půdorysu. V polovině 14.století byla na místě původních románských, proražena větší gotická lomená okna. Původně přízemní západní přístavba byla někdy kolem roku 1666 nastavena o zvonicové patro. Patrně ze stejné doby pochází i sevezní sakristie.
V roce 1865 prošel kostel celkovou rekonstrukcí. Kromě jiného bylo vyspraveno kvádříkové zdivo a lucerna zcela přestavěna. A patrně k této době se vážě poničení raně gotických fresek, jejichž zbytky byly restaurovány v letech 1956-57. Poslední opravy kostela proběhly v letech 1969-70.
Do Holubic přijíždím autobusem. Když rotundu hledám, netuším, co tam na mě čeká. O to větší je to překvapení. Úžas. Náhle jako blesk z čistého nebe otevře se mi pohled na zázrak. Drahokam v srdci lotosu. Kolem se rozkládá již dlouhá léta nepoužívaný hřbitov, který je od okolního světa oddělen zídkou. Ostrov obklopený vesnicí.
A uprostřed nádherná, buclatá stavba. Mám chuť ji obejmout. Působí na mě tak trochu byzantským dojmem, i když vlastně vůbec nevím proč.
Zasloužila by si více péče, vice peněz. Hlavně interiér. Je v žalostném stavu a jeho prohlídka je bolestná.
Nějak se nemůžu s rotundou rozloučit. Cítím, že je MOJE. Sem se budu vracet.
Prostě musím.
