Putování za českými rotundami 1

Mám slabost pro rotundy. A za mou láskou k nim stojí rotunda Sv. Martina na Vyšehradě, kam tak často a ráda chodím. Díky ní  jsem poznala i ty zbývající na území Prahy a teď se začínám poohlížet i po těch mimopražských.  

Rotunda Sv. Václava v Týnci

Jako první jsem si zvolila rotundu Sv. Václava v Týnci nad Sázavou.

Zprvu jsem trochu váhala, protože jsem si tenhle objekt vyhlédla zrovna v období povodní. Dostanu se až na místo? Jak to tam bude vypadat? Nebude všude voda?

Sázava je sice  rozvodněná, ale rotunda jako součást hradu se nachází na kopci, takže mimo nebezpečí.

Píšu "hrad", ale ve skutečnosti mi toto označení připadá poněkud nadnesené. Spíše hrádek, vystavěn na ostrohu nad řekou Sázavou má velice výhodnou polohu. Název nynějšího města se odvozuje od zatýněné (opevněné) osady, která zde stávala.

Hradiště, patřící možná Přemyslovům, bylo obehnáno palisádou s příkopem a přístupné bylo ze severu po jediném padacím mostě. Fungovalo i jako strážní místo, odkud bylo dohlíženo na bezpečí kupců ubírajících se obchodními cestami, které se zde křížily.

Samotná rotunda vystavěná ze žulových kvádrů pochází z 11.století. V téže době bylo patrně vystavěno i sídlo majitelů panství,  ale kůlová konstrukce nevydržela. Na jeho místě byl na přelomu 12. a 13.století postaven kamenný palác a později ve 13.století i gotická věž. Při stavbě této strážní věže byla zvýšena samotná rotunda i palác. Proto rotunda vypadá tak, jak vypadá. Tělo rotundy i její podkovovitá apsida jsou stejně vysoké a kryje je společná střecha, což jsem  u žádné jiné rotundy nezaznamenala.

Každopádně výsledek působí velice zajímavě. Jako monumentální odkaz dávných věků a zároveň ostrůvek klidu a bezpečí. Hrdá a majestátná stavba. Skoro by se mi chtělo říci - osobnost. Cítím se tu moc hezky a vůbec se mi odtud nechce. Stejně jako kolonii chráněného netopýra velkého, která na hradě sídlí.

Mě ale již volá další rotuda, která leží nedaleko. Jen pár stanic autobusem a pak pěknou procházkou. A už stojí přede mnou. Rotunda Sv. Martina v Kostelci u Křížků. Má nižší půlkruhovou apsidu, tak jak se sluší a patří, a její okrouhlá loď je ověnčena lucernou. Škoda jen, že je částečně pohlcena kostelem. Naštěstí ne úplně. Pro podtrhnutí rozdílu je stavba ze žulových kvádříků neomítnuta a je pokryta jinou střešní krytinou nežli samotný kostel.

Obec byla založena začátkem 10.století na solné stezce spojující Balt a Středomoři. Koncem téhož století se  tudy vracel z Říma Sv. Vojtěch. Putoval přes Linec a České Budějovice s 12 benediktýny, které zde na těchto místech cestou do Prahy zanechal. Po dlouhém roce vyjednávání s Boleslavem II. o založení prvního mužského kláštera (v Břevnově) se do osady vrátil a své druhy nalezl ke své radosti živé a zdravé. Jako výraz díků položil základní kámen, na kterém postavili Benediktýni malou kamennou svatyni.

Ve 12. století nechal děkan vyšehradské kapituly svatyni  přebudovat v rotundu, která  se nyní může pyšnit cennou freskovou malbou Matky Boží s Ježíškem ze začátku 13. století. V roce 1264 po úderu blesku se zdivo rozlomilo na dvě části. Proto byla přistavěna podlouhlá loď, aby podpírala rotundu, a z druhé strany kamenná věž.  Do rotundy byl probourán otvor a vznikl tak vítězný oblouk.

Nechvalnou zajímavostí je, že před vchodem do kostela stával pranýř. Jednalo se o cca 1,5m vysoký kámen, na kterém byli vystavováni provinilci - ti, kteří se vyhýbali panské robotě anebo cizoložníci. Celého půldne si na ně mohl kdokoli plivnout nebo je přetáhnout metlou. Tato otřesná praxe se zachovala až do konce 18.století. 

Dnes však toto místo působí poklidně a přívětivě. Kostel je obklopený malým úhledným hřbitovem, ve kterém se hezky rozjímá.