Ze všech stran se na nás valí uprchlická témata. Jsou nám předkládány srdceryvné obrázky zbídačených, strádajících běženců. Pohnuté příběhy lidí, kteří v obavách o holý život prchají před útrapami války.
Je mi jich líto, hlavně malých dětí, ale jedna věc mi nepřestává vrtat hlavou.
Proč se vydávají na tak dalekou a vysilující cestu? Proč se nespokojí s tím, že se dostanou do bezpečné země, např. do Turecka či do Řecka a nezůstanou tam? A proč nechtějí zůstat ani třeba v Maďarsku nebo v České republice? Aby nedošlo k mýlce – nikterak mě nemrzí, že nejsme cílovou zemí. Ale PROČ všichni míří do Německa a Švédska? Proč dělají „psí kusy“ aby se dostali tunelem z Francie do Velké Británie? Jenom proto, aby si zachránili život? Ale bezpečno je přece i ve zbytku Evropy!
A nejenom v Evropě. Bezpečné jsou i některé arabské země. Proč neprchají tam? V arabských zamích by nemuseli čelit tak velké jazykové ani náboženské bariéře.
Stejně tam mě zaráží malé zastoupení rodin. Naprostá většina imigrantů jsou mladí bojeschopní muži. Možná jsem naivní, ale neměly by se uchylovat do bezpečí hlavně ženy s dětmi? A neměli by muži zůstat doma a bojovat, aby se jejich rodiny měly kam vrátit?
Snažím se věřit, že se ve většině případů jedná o uprchlíky, kteří chtějí požádat o azyl a až nebezpečí pomine, budou se chtít vrátit domů. Snažím se věřit, že někteří se budou mít v úmyslu zde zůstat a začlenit se do evropské společnosti. Že budou poctivě pracovat, přijmou naše kulturní hodnoty a postupně se stanou Evropany, zkrátka, že se integrují.
Snažím se tomu všemu věřit, ale ve světle výše uvedeného se mi to nedaří.
Pomáhat lidem v nouzi je lidské, šlechetné a povznášející. Ale ne za cenu vlastního sebezničení. Nemáme přece zodpovědnost za zbytek světa! Kdo tvrdí opak – ve jménu politické korektnosti a humanizmu dovedenému ad absurdum – zahrává si s ohněm. Mimochodem – kde se vzala ona vzývaná „politická korektnost“? Proč je najednou tabu nazývat věci pravými jmény? Proč se dává přednost pokrytectví?
Zaslechla jsem i názor, abychom to měli zkusit, kolik uprchlíků Evropa unese. Tak to tedy zkusíme, ale až zjistíme, že to nebyl dobrý nápad, bude už na jakoukoli změnu pozdě. Stejně tak můžeme zkusit hromadně se vrhat ze skal. Obojí je nevratný proces.
Nejspíš budu politicky korektními „sluníčkáři“ nařčena z xenofobie a kdo ví z čeho dalšího. Na to rovnou odpovídám. Nikoli xenofobie, ale selský rozum a zdravý pud sebezáchovy vede mé obavy.
Myslím, že bychom se měli ptát. Co bude se všemi těmi migranty, které Evropa přijme,dál? Budou se po pár měsících azylového řízení hromadně vracet anebo tady zůstanou?
A kolik statisíců, milionů, desetimilionů jich ještě může Evropa přijmout aniž by ji to úplně rozložilo?
