Invesuji už od roku 1994. Sice ne přímo do akcií, ale prostřednictvím otevřených podílových fondů. Za tu dobu jsem zažila spostu drobných a několik markantních vzestupů a pádů.
Myslím, že můžu říct, že jsem zkušený investor, dobře znám rizika a vím, co dělám. Ale dopis od investiční společnosti mé přesvědčení poněkud nahlodal.
Hromadně rozeslaný dopis mě informoval, že pokud fond, jehož podíly mám v úmyslu zakoupit, nebude odpovídat mému investičnímu profilu, nebude mi koupě umožněna. Dopis jsem dostala už v lednu. Trochu jsem se vztekala, ale nechala jsem to být. Ano, někdo jiný chce rozhodovat o tom, jestli své poctivě vydělané peníze smím utratit za podíly dle svého uvážení. Ale já mám profil velmi dynamického investora, takže se mi nemůže stát, že by mi některý můj požadavek na koupi odmítli. Vlastně se mě to netýká, je zbytečné se tím zabývat....
Jenže jde o princip. A o svobodu.
Jde o to, že si někdo osobuje právo rozhodovat za nás. A obírá nás o svobodu. O možnost svobodně se rozhodnout a nést za svá rozhodnutí zodpovědnost. O možnost dělat chyby a poučit se z nich.
Zase nám někdo plánuje světlé zítřky?
- Občane, my to s tebou myslíme dobře. My víme nejlépe, co je pro tebe dobré. Důvěřuj nám. Ani přemýšlet nemusíš, raději se věnuj něčemu zábavnějšímu! My ti řekneme, co si máš myslet.
Štve mě ta všudypřítomná snaha chránit nás před námi samotnými. Přemýšlím, kdy k té změně došlo. To přece nemůže být jen problém několika posledních měsíců nebo let.
- Venoušku, nelez na tu prolézačku, ublížíš si!
Z nesamostatných dětí jsou nesamostatní dospělí. Je tohle cíl? Nebo důsledek?
Kam to dál povedě? Jak to bude pokračovat? Neprodají Vám šaty nebo košili, které jste si vybrali, protože vám nesluší? Že je i přesto chcete? Máte smůlu! Možná si nebudete smět koupit ani nůž nebo nůžky, abyste si neublížili. Vlastně je ani nebudete potřebovat, protože vše se bude prodávat nakrájené a nastříhané.
- Vstupte do nového světa. Plného bezpečí a zábavy. Vše je nalajnováno. Stačí váš otisk prstu nebo načíst váš čip a hned bude jasno, co ještě můžete a na co už nemáte nárok.
Že se nic takového nemůže stát? Źe je to nesmysl? Možná. Ale koho by před rokem napadlo, že se letos zavřou hranice, že bude zákaz vycházení a sdružování a že bude povinnost nosit roušky? Co nás ještě čeká?
Osekávání svobody je postupné, pomalé, jako by …. jen tak mimochodem....
Ale oni nás přece chrání, že.
